Konference v roce 2005

Wende – Bruch – Kontinuum. Die moderne österreichische Literatur und ihre Paradigmen des Wandels

Mezinárodní germanistická konference

Veranstaltet von:

Jan-Evangelista-Purkyně-Universität
Lehrstuhl für Germanistik

Universität Wien
Germanistikinstitut

in Zusammenarbeit mit dem MUSEUM der Stadt ÚSTÍ NAD LABEM

Mezinárodní germanistická konference
„Zlomy – Přeměny – Kontinuita“ v Ústí nad Labem

[pdf sborník ] [pdf plakát ] [ fotografie ] [avi média ] [pdf abstrakty ]

Ve dnech 12. – 16. 10. 2005 proběhla v Ústí nad Labem za účasti odborníků z Rakouska, Německa, České republiky, Švýcarska a Itálie mezinárodní germanistická konference „Wende – Bruch – Kontinuum“, věnovaná odrazu zlomových let 20. století (1900 – 1918 – 1938 – 1945 – 1968 – 1989 – 2000) v rakouské literatuře a německy psané literatuře v Čechách. Tato konference, pořádaná katedrou germanistiky Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a katedrou germanistiky Univerzity Vídeň, reprezentované Prof. Wendelinem Schmidt-Denglerem, navazuje na bilaterální sympózia k rakouské literatuře v r. 2002 v Českých Budějovicích a v r. 2003 v Brně. Spolupráce s Prof. Joachimem Storckem (Mannheim) umožnila letošní konferenci rozšířit a významně obohatit po obsahové stránce díky účasti několika německých kolegů.

Sympózium zahájil Prof. Wendelin Schmidt-Dengler z Vídně příspěvkem s názvem „Schubumkehr a jiné metafory zlomu“. Termín „Schubumkehr“, který si vypůjčil rakouský autor Robert Menasse od Niki Laudy a pojmenoval po něm svůj třetí román, znamená náhlou a násilnou změnu. „Schubumkehr“ je metafora, vyjadřující pohyb dopředu, který je však náhle převrácen/zvrácen v pohyb dozadu a má za následek kroužení na místě, respektive stagnaci, popř. i pád s katastrofálními důsledky. Tímto obrazem vystihuje Menasse komplexní problematiku společenských přeměn a změn, konkretizovanou na příkladu vesnice v rakousko-českém pohraničí, která se jen těžko vyrovnává se změnami po roce 1989 – „Schubumkehr“ zde funguje jako symbol všech zlomových okamžiků v dějinách, a nejen rakouských.

Paradigmata zlomů a přeměn v rakouské literatuře 20. století byla zastřešujícím tématem celkem 22 příspěvků, členěných do následujících bloků: politicko-historické zlomy, zlomy a válka, zlomy a bio-grafie, zlomy/přelomy v diskursu. Zmiňme v krátkosti alespoň ty nejzajímavější z nich.

Dr. Jaroslav Kovář (Brno) se ve svém příspěvku v sekci politicko-historických zlomů věnoval recepci románu Hanse Leberta Die Wolfshaut“, který se odehrává ve fiktivní rakouské vesnici Schweigen (česky „Mlčení“) po 2. světové válce. Když se do ní v roce 1952 vrací bývalý námořník, zjišťuje, že na konci války zde došlo k vraždě skupiny dělníků na nucených pracích. Nikdo z vesničanů si však na nic nevzpomíná, mlčení se stále prohlubuje. Lebert tematizuje zamlčování válečných zločinů tzv. Třetí říše, charakteristické pro poválečné Rakousko a celou jeho společnost. Již první vydání románu v roce 1960 vzbudilo velkou pozornost, druhé na začátku 90. let vyvolalo diskusi nejen literární, ale i politickou.

Die Klosterschule v kontextu literatury roku 1968 – tak znělo téma přednášky Dr. Christy Gürtler ze Salzburgu. Prvotina rakouské autorky Barbary Fischmuth spatřila světlo světa právě v roce 1968 – tedy v době, kdy vychází velké množství literárních časopisů (např. Manuskript) a na scénu nastupuje nová literární avantgarda. V příspěvku je reflektován pokus o vyrovnání se s katolicismem v rakouské literatuře a také role spisovatelky v souvislosti s mýtem r. 1968. Dr. Alice Stašková z Prahy ve svém pojednání o románové trilogii Hermanna Brocha Die Schlafwandler, především o jejím posledním dílu, analyzovala, jak byl vnímán zlomový rok 1918 v Německu (příběh není překvapivě situován do Rakouska). Děj se odehrává mezi lety 1888-1918 za vlády Wilhelma II. a Evropa je zde vykreslena jako upadající kontinent, zmítaný válkami, kulturní i náboženskou krizí.

Dr. Zdeněk Mareček se zaměřil ve svém příspěvku na následky převratu 1918 a rozpadu monarchie v některých českých a rakouských nacionalistických románech dvacátých let minulého století. Představil F. X. Šaldu jako nejen literárního, ale i politického kritika. V říjnu roku 1933 vyšel Šaldův Zápisník o nacionalismu, v němž kritizuje český i německý nacionalismus: „Nacionalismus lidem škodí, není pro ně dobrý, bouří společnost“. Příčiny nacionalistického konfliktu vidí v 90. letech předminulého století, tedy v době rozvoje průmyslu, kdy se jednotlivé části monarchie začínají vyvíjet velmi odlišně. V. Dyk ve svém díle Můj přítel Čehona (Čehona = Čeho nabyl občan pilný) popisuje soud s Omladinou, který proběhl po atentátu na místodržícího hraběte Thuna. Dyk na rozdíl od F.X. Šaldy nepovažuje zlomový rok 1918 za absolutní konec monarchie, který vidí až ve smlouvě ze Sant-Germain. K. H. Strobl a jeho román Grenzland je pak příkladem nevyrovnání se se vznikem samostatného československého státu. Pasáže, ve kterých popisuje demonstrace v Jihlavě, se setkaly s pozitivní kritikou především sudetoněmeckého tisku. Pro své názory a obhajobu typických antičeských klišé se proto v roce 1936 natrvalo usazuje v Rakousku.

Prof. Dr. Ludvík Václavek (Olomouc) analyzoval pojem „německo –moravská“ nebo moravsko-rakouská“ regionální literatura jako fenomén československé kultury a zdůraznil, že navzdory nacionálnímu cítění není důležitá národnost autora, nýbrž pouze jeho řeč, skrze kterou formuluje své myšlenky. V této souvislosti upozornil, že mnohé vůdčí osobností českého národního obrození, jako byly Božena Němcová nebo Gustav Pflégr Moravský, měly německé kořeny, a někteří němečtí autoři tohoto období s Čechy také sympatizovali.

V tematickém bloku „zlom/přelom v diskursu“ interpretoval Dr. Klaus Johann (Münster) prostitutku Boženu z díla Roberta Musila Zmatky chovance Törlesse jako paradigmatickou postavu současných zlomů a jako příklad tematizace politického, sociálního a genderového diskursu. Dr. Schenk (Konstanz) analyzoval Canettiho pohled na Freudovu psychoanalýzu. Canetti ve svých spisech, především ve svém nejslavnějším díle Masa a moc, na Freuda vzpomíná, ale současně kritizuje i některé jeho myšlenky.Kriticky pohlíží především na psychoanalýzu, která měla obrovský vliv nejen na začínající literáty, ale i na humanitní vědy obecně. Kromě jiného kritizuje Freudovy pojmy jako „chybný výkon“ nebo „Oidipův komplex“, které se ve své době staly nejen módními slovy, ale především jakýmsi měřítkem psychologicko sociálního chování.

Dr. Karin Wozonig ve své teoretické přednášce, která vyvolala velmi živou diskusi a jejíž název by se dal volně přeložit jako „Změny z pohledu literárně vědní teorie chaosu“, hovořila o nelineárních systémech, které tvoří hlavní předmět teorie chaosu. Tato teorie, která dle jejího mínění nabízí možnost nového pohledu na literární teorii, se rozvinula v 70. letech 20. století. Jedná se o netradiční uchopení literatury jako takové, kladoucí největší důraz na subjekt. Dr. Karin Wozonig v této souvislosti dále hovořila o bifurkacích, představujících jeden z kritických bodů v nelineárních systémech, vykreslila podmínky těchto bifurkačních procesů a popsala komplexnost časovosti.

V tematickém bloku „zlomy a bio-grafie“ patřila pozornost především současným rakouským autorům. Mag. Thomas Stahl se ve svém příspěvku věnoval strategické literární rekonstrukci a konstrukci převratů v díle Christopha Ransmayra. Na příkladu románu Morbus Kitahara z r. 1995 rekonstruoval poválečný vývoj Rakouska, vytvářející si mýtus hodiny nula – nového začátku, který se však nikdy v Rakousku nerealizovat. Jak příspěvek prokázal, Ransmayrův text reflektuje a tematizuje rozpory novodobých rakouských dějin, které jsou dle autora vymezeny zvratovými roky 1945 a 1968. Doc. Tvrdík (Praha) se zaměřil na dílo Norberta Gstreina, který patří k nejvýznamnějším rakouským autorům současnosti. V literárním světě Gstrein debutoval krátkou povídkou Einer (Jeden), která přes nevelký rozsah znamenala výrazný průlom. Povídka je příběhem rozpadu jednoho lidského rodu a zároveň mladého outsidera, žijícího v nejmenované tyrolské vesnici. V povídce Jeden i ve svých následujících dílech se postavení vypravěče neustále mění a svým různorodým pohledem na svět tak umožňuje se střípků skládat postupně mozaiku světa. Kromě otázky zlomu a kontinuity analyzoval Doc. Tvrdík především motiv chladu, samoty a ztráty komunikace, které jsou pro Gstreinovu tvorbu charakteristické. Prof. Hans Höller (Salzburg), autor monografie o Ingeborg Bachmannové, doložil na mnoha příkladech, že dílo Petera Handkeho reaguje na řadu podnětů dané doby (válka v Jugoslávii, studentské hnutí apod.). Mimo jiné ho inspirovala Freudova psychoanalýza a dramata Bertholda Brechta, což se promítá i do jeho díla, pro které je charakteristický vnitřní rozpor a boj (Hans Höller právě dokončuje o tomto autorovi monografii).

Převraty v životě R. M. Rilkeho a počátky nového směru – expresionismu – se zabýval ve svém příspěvku Prof. Joachim Storck (Mannheim). Věnoval se především autorově krizi, kterou Rilke prochází v začátkem minulého století. Cítí, že tato doba je stále více nesnesitelnější a své pocity vyjadřuje v dopisech, které píše svým přátelům, především své dlouholeté přítelkyni Sidonii Nádherné. Tematický blok biografických reflexí zakončilo vystoupení Prof. Jiřího Munzara (Brno), věnující se zlomovým okamžikům v životě Maxe Broda, který byl činný nejen literárně, ale i politicky. Udržoval kontakty s prvním prezidentem Československé republiky T. G. Masarykem, byl spoluzakladatelem Národní židovské rady, zabýval se intenzivně filozofií Schoppenhauera a byl činný také vědecky. Na otázku, zda jsou pro život a dílo Maxe Broda charakteristické zlomy či spíše kontinuita, referent odpověděl – a tato odpověď platí pro většinu zde zmiňovaných autorů – roli hraje jak jedno, tak i druhé, obojí je neodmyslitelně vzájemně propojeno. Velkým obohacením celé konference byla páteční přednáška renomované literární kritičky Sigrid Löffler z Berlína, která při této příležitosti představila i svůj literární časopis LITERATUREN, vydávaný od r. 2000 v Hamburku. Ve svém příspěvku se zaměřila na vznik trendů a mód na literárním trhu a přesvědčivě vykreslila tržní mechanismy, které tyto módy uměle vytvářejí, řídí a směrují, a které v tomto smyslu do velké míry manipulují jak autora, tak i konzumenta těchto textů. Jako příklad uvedla mezi jiným zlomy v recepci východoněmeckých autorů, kteří byly po r. 1989 systematicky přehodnocování a de facto likvidování. Jen málokterý z nich (např. Christa Wolfová) se z těchto uměle vyvolaných tlaků a trendů zotavil a funguje dnes v rámci celoněmeckého literárního trhu. Seriózní literární kritika a moderní literární časopis, upozorňující na důležité a kvalitní knihy na jinak přesyceném a nepřehledném trhu, jsou jednou z možných cest, jak proti této manipulaci a všeobecné globalizaci působit.

Odborný program sympózia doplnilo autorské čtení rakouské spisovatelky Evelyn Grill, která představila širokému publiku svůj poslední román Vanitas oder Hofstätters Begierden. Diskuse se zúčastnili v hojném počtu kromě přítomných akademiků, překladatelů a spisovatelů také pedagogové a studenti. Součásti doprovodného programu konference byla návštěva Malé pevnosti v Terezíně a muzea literárních a výtvarných děl, vzniklých v Terezíně za druhé světové války, zachycujících velmi sugestivně životní podmínky a celkovou atmosféru v Terezínském ghettu. V rámci konference se publiku prezentovala také rakouská nakladatelství Braumüller, Praesens a Residenz, která představila své nejnovější publikace, vztahující se k moderní rakouské literatuře.

Celkem 4-denní konference se setkala s velkým zájmem jak přednášejících, tak i návštěvníků a zaznamenala velký ohlas i mediálně. Na závěr lze jistě říci, že vytvořila širokou platformu, umožňující vyměnit si názory, vymezit tendence a jejich vliv na literární dění a tvorbu konkrétních autorů. Bezesporu je téma přelomů a společenských změn v dnešní uspěchané době obzvlášť aktuální a vybízí k zamyšlení a hlubší reflexi. V mnoha příspěvcích byl tento aspekt akcentován a podrobněji analyzován, a to z nejrůznějších perspektiv. Zájemci a znalci německého jazyka si budou moci všechny příspěvky v plném znění a rozsahu přečíst v r. 2006, kdy vyjdou v tištěné podobě v rakouském nakladatelství Praesens.

Renata Cornejo