Vydání publikace v Academii je pro českého vědce velká věc. Jak k tomu došlo?
K vydání došlo poměrně zajímavě. Byla to docela dobrá náhoda. Potřeboval jsem od ředitele Jiřího Padevěta nějaké informace o vydání jejich knihy, vyměnili jsme pár zpráv, dozvěděl se, na čem pracuji, a projevil o to veliký zájem. Vše jsem pak přepsal, předělal, upravil, doplnil a po 4 letech jsem držel knihu v ruce.
Pokračujete s tímto tématem i při svém doktorském studiu?
Na doktorském studiu už se Rovnosti nevěnuji. I když jsem po vydání našel opět zajímavé doplňující informace, ale s tím člověk počítá. U vězeňství jsem však zůstal. Je to oblast zájmu, která mě fascinuje už dlouhá léta. Ve svém doktorském projektu jsem se rozhodl zaměřit na nápravná zařízení v padesátých letech v Ústeckém kraji, kde se nacházelo opravdu velké množství věznic a táborů.
Vycházel jste při svém výzkumu i z výpovědí pamětníků? Jaké byly jejich vzpomínky? Lišily se v něčem od jiných pramenů?
Při psaní jsem se snažil získat co nejvíce informací o Rovnosti nejen z pramenů a literatury, ale také jsem oslovil pamětníky, kteří lágrem prošli. Vyhledal jsem osobnosti, které si po více než 60. letech vzpomněly a povyprávěly mi o svém osudu a hrůzách, které v polovině padesátých let zažívaly. Při psaní však musí být člověk obezřetný a musí pracovat s jejich výpověďmi kriticky. V této oblasti je asi nejtypičtějším příkladem jméno velitele tábora Františka Palečka. Mezi bývalými vězni totiž neustále kolovala informace, že se jednalo pouze o jeho přezdívku (Paleček – malý vzrůst). V memoárové literatuře a ve výpovědích pamětníků se lze však setkat s celkem třemi různými varianty jeho jména. Nejčastěji docházelo se záměnou s jménem Albín Dvořák, důvod je nejasný, zřejmě se jednalo o používaný pseudonym, který se mezi vězni vžil. Zcela výjimečně se pak objevují další varianty jeho jména jako Ervín Dvořák nebo Ervín Paleček.
Tábor Rovnost je obestřen několika muklovskými* legendami. Narazil jste ve svém výzkumu i na ně? Jak jste s nimi pracoval? Mohl byste uvést nějaký příklad těchto legend?
Ano, tomu se člověk nevyhne a musí na to být připraven a pokusit se zjistit, kde je pravda. Mezi nejznámější legendy patří legenda o Černé Máry. Jednalo se o přezdívku jednoho z táborových dozorců, který byl proslulý svou brutalitou a náladovostí. Tyto vlastnosti pro něj byly typické i v osobním životě, a tak se nakonec díky nim stal spoluvězněm osob, na kterých si dříve vybíjel svou zlost. Byl odsouzen za vraždu své tchýně, kterou měl zastřelit. Přestože si svůj trest jako kriminální zločinec neodpykal přímo v táboře Rovnost, jeho spoluvězni věděli, o koho jde a vzali jeho osud do vlastních rukou. A tak byl bývalý bachař nedlouho po svém nástupu trestu nalezen v táboře mrtvý.
Další legendou je legenda o tzv. „Palečkově hradu“. Jedná se o repliku středověkého hradu, jehož výstavbu měl iniciovat právě sám František Paleček pro své potěšení a stavba se dochovala dodnes. Údajně měl být hrad postaven vězni na místě táborového apelplacu**. Maketa hradu však leží mimo táborový areál v relaxační zóně určené jako místo odpočinku civilních zaměstnanců, kteří pracovali v závodu Rovnost I. Vězni tam neměli volný přístup, pokud nebyli posláni na povrchové práce a tato parcela byla od tábora oddělená dvojitým plotem. Je tedy jen otázkou, zda se jedná skutečně o původní stavbu, která vznikla na rozkaz Palečka a stavěli ji vězni, anebo výstavbu inicioval někdo z vedoucích pracovníků závodu Rovnost I. a jedná se tak pouze o dodnes drženou legendu.
Jakou roli podle Vás sehrál tábor Rovnost v celém represivním aparátu komunistického Československa?
Osobně si myslím, že jeho role byla významná, protože tábor Rovnost byl jedním z největších v celé jáchymovské oblasti a zároveň nejdéle fungujícím táborem sloužícím pro těžbu uranové rudy. Během svého fungování byl vyhlášený tím, že tu s vězni bylo velmi krutě zacházeno a také zde docházelo k náhodným a nevyjasněným úmrtím.
Jak vnímáte současný osud bývalého tábora Rovnost?
Při studiu pramenů a psaní práce jsem se potýkal s myšlenkou, že se na tuto kapitolu československých dějin v široké veřejnosti jaksi pozapomíná. Důkazem bylo i to, že často chataři, kteří mají svou nemovitost na území bývalého tábora, ani nevědí, že se tam nějaký tábor nacházel.
Ale situace nabrala naštěstí od roku 2022 úplně opačný směr. Díky spolku Političtí vězni.cz se podařilo týmu odborníků, nadšenců a historiků vedenému Tomášem Bouškou odkoupit bývalou táborovou převlékárnu (řetízkárnu) a postupně ji předělávat na komunitní centrum spojené s různými společenskými akcemi. To je podle mě skvělé a více lidí se dozví nejen o Rovnosti, ale i o celé oblasti a její historii.
Mgr. Jiří Myroniuk (*1993)
Absolvoval magisterské studium jednooborové historie na Filozofické fakultě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, kde nyní pokračuje v doktorském studiu v oboru České dějiny. Jeho hlavním badatelským tématem jsou převážně dějiny vězeňství. Další oblastí zájmu je například komunistická perzekuce, poválečná retribuce či regionální historie.
*mukl – (muž určený k likvidaci), slangový název pro politické vězně
** apelplac – táborové nástupiště pro sčítání vězňů
