Prezentace a čtení z knihy „Tvořeni literaturou. Společné dějiny česky a německy psané literatury českých zemí (1760-1920)“ v KUK Ústí nad Labem
V rámci programu Knihovny Ústeckého kraje „Autor na živo“ dostali 1. 12. 2025 zájemci z řad akademiků, studentů i laické veřejnosti možnost poslechnout si prezentaci výsledků a textů z čtenářsky úspěšné knihy „Tvořeni literaturou. Společné dějiny česky a německy psané literatury českých zemí (1760-1920)“ po čteních v Praze a Brně také v Ústí nad Labem.
Ve Wolfrumově vile knihovny nejprve představil Václav Smyčka z Ústavu pro českou literaturu AV ČR (ÚČL AV) strukturu knihy, která se zabývá česky i německy psanou literaturou jako důležitým médiem pro proces utváření moderní emancipované a liberální společnosti v českých zemích během dlouhého 19. století. Podobnost estetik, poetik i témat a motivů, vzájemná komunikace a transfery mezi jazykově odlišnými literaturami se stala společným jmenovatelem ukázek, které tři autoři z původně sedmičlenného Germanobohemistického týmu na ÚČL AV během večera demonstrovali.
Zmíněnému Václavu Smyčkovi se nejprve podařilo zmást publikum přečtením dvou z elegických obrazů Prahy. Většinový názor publika přisoudil jednu ze čtených básní od Juliane Glaserové Karlu Hynkovi Máchovi, naopak druhá opravdu Máchova vzbudila pochybnosti o jeho autorství. I druhou konfrontací textů Máchy a dnes neznámého německého autora z Litoměřic Emanuela Hilschera se mu podařilo poukázat na sdílenou poetiku českého romantického génia a německých, dnes zapomenutých, básníků.
Václav Petrbok, druhý vydavatel knihy z ÚČL AV, který též externě působí na KGER FF UJEP, následně přednesl překlad vybraných veršů z eposu „Žižka“ (1846) Alfreda Meißnera a v roce 1845 vydané sbírky „Kalich a meč“ Moritze Hartmanna, které konfrontoval s epigramy kanonického spisovatele doby revoluční Karla Havlíčka Borovského. Spojitost byla především v tematické rovině. Všichni jmenovaní politicky angažovaní autoři se v duchu zemského patriotismu vztahovali k českým dějinám (husitství), přičemž ovšem motivovali své německé či české čtenáře k tomu, aby zvnitřnili liberální a emancipační myšlenky. Právě v revoluční době se však společnost začíná podle jazyka diferenciovat.
V poslední části večera pak Mirek Němec z KGER FF UJEP tematizoval překotnou dobu změn okolo přelomu století. Tím se začala proměňovat i poetika a literární motivy moderní literatury. Dva představené autory, Jaroslava Vrchlického i Hugo Saluse, spojovala skepse nad pozorovaným vývojem, což se odrazilo i v jejich pozdním díle. Pokud Vrchlický v posmrtně vydané básni „Lidstvo“ (1913) podal alegorický a moderní estetice poplatný obraz lidstva řítícího se do záhuby, Salus poukázal ve vzpomínkovém textu na dětství v České Lípě, na radikalizaci nacionalismu, která též předznamenává pád liberalismu a ztrátu víry v zušlechtění člověka a humanizaci společnosti. Patos budování národní vlasti pak zazněl úplně nakonec v přednesu několika veršů ze sbírky Vrchlického „Na domácí půdě“ (1888), která se, podobně jako tzv. německá hraničářská literatura, snažila poezií vyměřit český národní prostor. Oba autoři ale bez pochybnosti patří k tzv. kulturním prostředníkům, kteří pracovali jako překladatelé a tím napomáhali k přenosu myšlenek z jedné jazykové kultury do druhé.
Posluchačům se tak naskytla neobvyklá šance vnímat nejen vzájemné obohacování na poli estetiky a poetiky či výměny myšlenek, ale také zápolení v oblasti politických aktivit, které se do literatury promítaly. Jak ale bylo v čilé diskusi s publikem podrženo, dokáže literatura propojovat jazykově odlišná prostředí vyvářet společný kulturní rámec.
