Oblastní muzeum v Lounech vydalo diplomovou práci Jana Mávra

Publikace „Tři století epigrafiky v kostele sv. Mikuláše v Lounech (16.–18. století)“ představuje epigrafický soupis a vyhodnocení nápisového fondu v kostele sv. Mikuláše v Lounech. Ten je významný nejenom svou pozdně gotickou architekturou, ale právě četnými epigrafickými památkami. O nápisech (i dalších věcech) jsme se bavili přímo s autorem.

Krátce: co je to epigrafika a v čem vidíte její přínos pro studium historie a lidské kultury?

Na tuto otázku rád odpovím všem, kteří si zapíší můj volitelný kurz s velice konzervativním názvem „Epigrafika“.

Proč Vás zaujal právě kostel sv. Mikuláše v Lounech?

Nemohu říct, že by mě zaujal kostel sv. Mikuláše, ona mě spíš zaujala epigrafika, a hlavně spontánní nápisy. O kostelu a jeho nápisovém fondu jsem se dozvěděl tak 4 až 5 let nazpět, kdy jsem se rozmýšlel, jaké téma si zvolím pro bakalářskou práci (jádrem knihy je má bakalářka). Původně jsem se chtěl věnovat nápisům ve štolách, jelikož pocházím z Karlovarského kraje, kde se to historickými štolami jen hemží, a já měl možnost se do nich podívat v rámci své práce, kdy je navštěvujeme v zimním období, abychom sečetli zimující netopýry. Po několika prošlých štolách jsem však zjistil, že se mi nedaří najít nic, čím bych mohl bakalářskou práci naplnit. Takže z původního plánu sešlo. Následně mi pan docent Velička nabídl možnost zpracovat nápisy lounského sv. Mikuláše a já se té možnosti chopil.

Co podle Vás lidi motivuje k tvorbě nápisů?

U standardních nápisových památek je motivace už většinou známá a mnohokrát popsaná (zachování paměti, sebeprezentace, informační funkce atp.). U spontánních nápisů je tomu jinak a já budu považovat za úspěch, pokud budu schopný na tuto otázku alespoň částečně odpovědět v disertační práci na konci svého stávajícího studia.

Narazil jste mezi spontánními nápisy na nějaký vulgární obsah?

Ano, narazil.

Na základě čeho jste vymýšlel rozdělení katalogu, které je podle jednoho z recenzentů neobvyklé (spontánní nápisy bývají běžně pojednávány společně s ostatními)?

Když jsem začínal psát bakalářskou práci, tak jsem popravdě neměl moc povědomí o tom, jak by měl katalog vypadat. Nebyl jsem tedy svázaný žádnými pravidly a mohl jsem jej vytvořit tak, jak to přišlo logické mně. Vycházel jsem z toho, že když bude čtenář postupně přeskakovat od nápisu na zvonu k vyrytým iniciálám na sloupu a pak zase k např. k nápisu na oltářním obrazu, nebude to zkrátka přehledné. Uvažoval jsem tak, že standardní nápisové památky jsou jednou skupinou a spontánní tvorba druhou, proto katalog vypadá tak, jak vypadá.

Kdybyste prováděl výzkum znovu, udělal byste něco jinak?

Vzal bych si již na první průzkum stativ a naučil bych se předem pracovat s fotoaparátem. Vyhnul bych se pak žalostnému pohledu na zcela rozmazané fotografie nápisů a následné nutnosti jejich (v mém případě několikanásobného) přefocení.

Plánujete se ještě v budoucnu ke kostelu sv. Mikuláše v Lounech výzkumně vrátit? Zkoumáte i jiná místa/stavby?

Výzkumně asi ne. Uvažoval jsem a stále uvažuji o vytvoření prohlídkového okruhu kostela, který by byl zaměřen na tamní nápisový fond. Tak možná s tímto záměrem se ještě do Loun vrátím. Aktuálně se zabývám výzkumem spontánních nápisů v/na církevních stavbách obecně. Zajímavými stavbami, z hlediska dochovaného spontánního nápisového fondu, které jsem měl zatím možnost navštívit, jsou např. kostel sv. Jakuba Většího ve Slavětíně, kostel sv. Petra a Pavla v Mělníku nebo kostel sv. Gotharda ve Slaném.

Mgr. Ing. Jan Mávr (*1990)

Absolvoval magisterské studium na stavební fakultě ČVUT. Následně se, z přemíry volného času, zapsal na studium historie na FF UJEP, kde v loňském roce ukončil magisterské studium a začal studium doktorské. Ve volném čase se zabývá epigrafikou, konkrétně historickými graffiti a dipinti (=spontánní nápisy), jeho pracovní náplní je ochrana přírody (na správě CHKO Slavkovský les).

Knihu můžete zakoupit v knihkupectví UJEP nebo v Oblastním muzeu v Lounech.