„Historie není systém uzavřených poznatků, které má komunita historiků šířit mezi veřejnost, ale nepředpojatá reflexe minulosti, která se odehrává neustále znovu, tady a teď.“ Tato slova zazněla na úvod konference Dějiny ve veřejném prostoru: Česká společnost a historická výročí, která se uskutečnila 8. a 9. 11. 2018 v Praze z iniciativy významných vzdělávacích institucí. Její cíl byl jasný: v souvislosti s končícím osmičkovým rokem poskytnout prostor pro soustředěnější úvahy nad podobou, smyslem a funkcí výročního vzpomínání.
Konference byla zakládajícím počinem nové platformy Dějiny ve veřejném prostoru, která chce v současné době, kdy historie patří k oblíbeným tématům popkultury a veřejný prostor je doslova plný historie, otevřít prostor pro diskusi o historii zástupcům občanské společnosti. Zaměřuje se zejména na učitele, novináře, pracovníky muzeí a galerií či neziskových organizací, vědecké pracovníky. Důraz klade na posilování historické gramotnosti ve veřejném prostoru. Platforma otevírá otázky po podobách historické praxe, například po způsobu výuky historie, po setkáních národní a mezinárodní historie, po výuce kontroverzních témat či o podobách historie ve filmu a v médiích.
Tomuto záměru odpovídala skladba hostů, kteří na konferenci vystoupili. Ústředním hostem byl Alan McCully, významný výzkumník a učitel ze Severního Irska, který celoživotně pracuje s kontroverzními tématy své „domácí“ historie ve výuce. Upozornil, že v dějepise či občanské výchově má své místo i současná podoba oslav historických výročí, do diskuse ale musí být vpuštění všichni aktéři problematických událostí. Mezi další konferenční témata patřily například: otázka symbolických center české politické kultury, významná výročí české kultury ve vztahu například ke vzpomínání na Slovensku, připomínka výročí v médiích či v muzeích (lokálních vs. státních), vztah paměti a historického vzdělávání, školní i mimoškolní historické vzdělávání, vztah výročí a identit a mnoho dalších.
Platformu Dějiny ve veřejném prostoru založily vědecko-výzkumné instituce, které se dlouhodobě věnují historickému výzkumu a do značné míry ovlivňují to, jaká historie v české společnosti rezonuje: Ústav pro studium totalitních režimů, Filozofická fakulta a Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy, Filozofická fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně.
Ústav pro studium totalitních režimů se podílí na výzkumu a jeho Oddělení vzdělávání spolupracuje s učiteli a věnuje se inovativním vzdělávacím metodám. Na Filozofické fakultě UK se obnovují studijní programy učitelství, jež kladou důraz na kvalitní oborově didaktickou přípravu učitelů a předpokládají výrazný nárůst praxí. „Didaktika dějepisu není jen metodikou výuky, ale představuje důležité téma i pro historickou vědu jako takovou, neboť promýšlí cesty, jak efektivně popularizovat výstupy vědeckého poznání,“ uvedl zástupce fakulty Kamil Činátl. Hana Havlůjová za Pedagogickou fakultu UK zdůraznila důležitost spolupráce napříč institucemi a především aktivní dialog s širokou veřejností, kde se historie utváří. Josef Märc z Filozofické fakulty Jana Evangelisty Purkyně shrnuje: „Účastníci konference se shodli na tom, že se vztah k minulosti a způsoby jejího zobrazování mění. Pokud chceme ve škole, ve veřejnoprávních médiích či v muzeu historicky vzdělávat, pak musíme porozumět tomu, jak se k minulosti vztahuje současná společnost.”
