Román vypráví příběh hlavního hrdiny Eliase, který má až po smrti svých prarodičů možnost dozvědět se o životě svých předků. Avšak přesto, že Eliasovi město učarovalo, neumí si představit, že by někdy mohlo být jeho domovem. Stanislav Struhar v románu tematizuje situaci, se kterou má sám do jisté míry vlastní zkušenosti.
Jak během autorského čtení zmínil, nebyly jeho začátky v rakouském prostředí nikterak jednoduché. „Už samotná změna prostředí byla za daných pohnutých okolností náročná – zejména pak odloučení od syna. Těžké pro mě bylo z profesního hlediska ale i to, že jsem se jako autor nemohl prosadit. Nebyl jsem Rakušan, takže na tvůrčí stipendia jsem neměl nárok,“ okomentoval situaci sám spisovatel.
Na půdě ústecké univerzity pak měli účastníci možnost nahlédnout také do právě připravovaného překladu románu. Řeč proto přišla i na to, jak vlastně překlady vznikají a jaký proces za nimi stojí. „Vždycky dbám na to, aby jazyk překladu působil stejně zvláštně jako jazyk originálu,“ odpověděl Stanislav Struhar s tím, že při překladu důvěřuje překladatelce. „Přece jen už v češtině nemám takový cit,“ dodal s tím, že na překladu svých básní do němčiny pracoval i se svým synem, což byla pro oba velmi zajímavá zkušenost.
Autorské čtení se neslo ve velmi příjemné atmosféře. „Překvapilo mě, jak byl autor otevřený a na všechny dotazy velmi ochotně reagoval,“ podělila se o své dojmy jedna z návštěvnic. Řeč pak přirozeně nezůstala jen u představovaného románu. Diskutující zajímalo také pozadí vzniku děl. Jak se dozvěděli, nejedná se o čistou fikci: „Když píšu, je pro mě důležité dané prostředí románu nejprve poznat. Nejinak tomu bylo i v Portugalsku. Navíc si vždy poznamenávám situace, které kolem sebe vidím – abych je pak mohl při psaní použít. Když mě pak někdo konfrontuje s tím, že tohle se přece nemohlo stát, mám důkaz,“ poznamenal Struhar s úsměvem.
Pro Struhara to přitom nebyla zdaleka první návštěva Ústí nad Labem – na půdu univerzity se vrátil po roce a ústecké publikum tak mělo příležitost opět poznat jeho současnou tvorbu. „Stanislav Struhar je v literární tvorbě velmi produktivní a nás těší, že je zároveň velmi otevřený autorským čtením a kontaktu se svými čtenáři. Věříme tak, že to nebylo naposledy, co na katedru zavítal,“ dodává na závěr Mgr. Gabriela Šilhavá z KGER, která celou akci moderovala.
