MILENA ODA (*1975) pochází z Čech, vystudovala germanistiku a historii na Univerzitě Palackého v Olomouci, dále romanistiku, anglistiku a dramaturgii v Bayreuthu, Salzburgu, Klagenfurtu a Düsseldorfu. 2001 – 2003 působila jako praktikantka dramaturgie a režie v divadlech v Klagenfurtu a Düsseldorfu. V současné době žije v Berlíně. Píše německy prózu a divadelní hry, pracuje rovněž jako tlumočnice a překladatelka z němčiny do češtiny (např. přeložila 2007 do němčiny společně s Andreasem Tretnerem román Kloktat dehet Jáchyma Topola pod názvam Zirkuszone). V roce 2002 byla se svým textem Schritt und Tritt (Krok za krokem) nominována na Open Mike – literární soutěž německy mluvících autorů a autorek. 2005 byla v Praze za divadelní hru Mehr als Meer vyznamenána Nadací Alfréda Radoka. O rok později získala ve Vídni cenu Marguaritte d´Or – anonymní literární soutěž v rámci literárního festivalu. 2007 byla pozvána k účasti na Ceně Ingeborg Bachmannové v Klagenfurtu. V tomtéž roce vychází umělecký bibliografický debut Piquadrat v nakladatelství Buchenpresse, Drážďany. 2009 je v Egyptě v rámci divadelního festivalu Creative Forum for Independent Theater Groups uvedena její hra Mehr als Meer (v českém jazyce 2006 pod názvem Pěkné
vyhlídky) v arabštině.
Německy píšící autorka českého původu četla ze svého připravovaného románu Ich heiße Diener: […] Nennt mich Diener, nicht anders. Ja, ich weiß, ich könnte Hilfskraft, Aushilfe, Helfer oder Bediensteter heißen. Aber kein Wort passt zu meinem zum Dienst bereiten Charakter wie Diener. Nur unter dem Schleier des Dieners kann ich mir (zumindest) vertrauen. Meine Dienerhaftigkeit ist die gestempelte Trivialität. Ich bin von Gefühlen der Minderwertigkeit und individueller Bedeutungslosigkeit durchdrungen. Der Bedeutungslose sei auch wichtig, sagte mir die Mutter. Mein innigster Wunsch ist es, jemandem zu dienen. Die dienerische Unfreiheit fesselt
mich durch den Reiz der Selbstbeschränkung und Untertänigkeit. Die Freiheit meines Ichs und das Wissen, du musst über dich entscheiden, was du tun wirst, ist mir zu lästig. Das Freiheitsbewusstsein ist für mich unerträglich. Ich gerate in Panik, weil ich nicht weiß, was ich tun soll, denn ich will nur dienen. Ich will mich
der Last dieses freien Selbst entledigen [...]
"Wenn ich über eine Figur nachdenke, dann muss ich sie in mir spüren."
