Katja Fusek, původním jménem Kateřina Fusková, se narodila v r. 1968 v Praze, v r. 1978 se rodina přestěhovala do Švýcarska, kde Katja Fusek do dnes žije. Na univerzitě v Basileji a na Sorbonně v Paříži vystudovala němčinu, francouzštinu a dějiny umění. Po ukončení studia vyučovala němčinu a francouzštinu na gymnáziu, v současnosti se profesionálně věnuje jazykové výuce pro dospělé.
Přestože je jejím mateřským jazykem čeština a do svého rodného města Prahy se pravidelně a ráda vrací, píše výlučně v německém jazyce. Roku 2002 publikovala v nakladatelství Janus Verlag svůj první román Novemberfäden (Listopadová vlákna), ve kterém tematizuje svou zkušenost ztráty vlasti, rodného jazyka, nečekaného životního zlomu i pocit odcizení v nové i staré vlasti. V r. 2005 následovala sbírka povídek Der Drachenbaum (Dracena), jejímiž protagonisty jsou většinou ženy, často osamělé, poznamenané osudem nebo pocitem vlastní viny a odsunuté na okraj společenského dění. V r. 2006 vyšel zatím její poslední román Die stumme Erzählerin (Němá vypravěčka). Kromě románu a povídek je Katja Fusek také úspěšnou autorkou divadelních her: V roce 2005 byla v Curychu a Basileji uvedena její jednoaktovka Der Kurzschluss (Zkrat), v roce 2008, opět v Basileji, její hra Die Neider. Další její texty byly publikovány v několika švýcarských a německých antologiích a literárních časopisech, třikrát byla oceněna na švýcarských literárních soutěžích.
Do češtiny byly dosud přeloženy tři povídky (Svět z kamenů a Šedivý antikvář ze souboru Dracena, vyšly v časopise Host 10/2005 a 3/2007 a povídka Omyl v časopise Protimluv 3/2008).
Autorka četla během večera poprvé v rodném jazyce svou povídku Svět z kamenů a v němčině ze svého posledního románu Die stumme Erzählerin. V povídce Svět z kamenů je tematizována subtilně zkušenost dívky, která se nečekaně ocitla v cizí zemi a musí se vyrovnávat s novým jazykem, novou rodinou i antipatiemi vůči své osobě, dané nezvykle spletitou rodinnou situací. Stejný příběh je vyprávěn třemi ženami, vzpomínajícími na tehdejší událost, která všem změnila nečekaně dosavadní poklidný život: dívkou, která přijela na přechodnou dobu do nové rodiny, nevlastními sestrami a jejich matkou. V románu Němá vypravěčka se setkáváme s hrdinkou, která utekla před válečnými hrůzami ve své vlasti do Švýcarska a uzavřela se i se svými traumaty hluboko do svého nitra. Obrněna mlčením jako neproniknutelnou zdí zůstává přesto vnímavá vůči osudům a bolestným ztrátám druhých. Obětavě se stará o bývalého vědce, upoutaného po autonehodě na vozík, a ve své fantazii splétá a spřádá jemná vlákna osudů svého mlčícího chlebodárce, protkaná vlastními vzpomínkami. Němá vypravěčka tak zprostředkovává neobvyklý náhled do vnitra ženy, poznamenané životem a válkou, která ale neztratila nic ze své životní síly a realizuje ji ve své fantazii nevšední fabulací jinak všedního života.
