Od diplomové práce k mezinárodnímu projektu
V průběhu školního roku 2025–2026 realizovala Mgr. Lucie Klarnerová, absolventka jednooborového studia historie na Filozofické fakultě UJEP, s žáky 7. a 8. ročníku sokolovské základní školy pozoruhodný projekt věnovaný zkoumání vybraných osobností a kapitol evropských dějin. Jeho část zaměřená na srovnávací studium tzv. „druhého života“ českého krále Jana Lucemburského se dočkala širokého mediálního i mezinárodního ohlasu.
Součástí aktivit směřujících k poznání fascinující osobnosti slepého krále byla mj. přednáška, kterou pro žáky připravil doc. Tomáš Velička z Katedry pomocných věd historických a archivnictví, a především korespondenční spolupráce s partnerskou školou v lucemburském městě Differdange. Žáci obou škol vytvářeli dopisy, výtvarné práce, texty a další výstupy, jejichž prostřednictvím druhé straně přibližovali klíčové prvky vzpomínání na osobnost propojující historickou identitu obou zemí. Právě tato část školního projektu byla v průběhu první poloviny roku reflektována v lucemburských médiích, na stránkách českého velvyslanectví v Lucemburku, v Českém rozhlase Karlovy Vary a vzbudila zájem dalších institucí. Projekt Lucie Klarnerové tímto ohlasem výrazně překročil rámec školního prostředí a získal mezinárodní rozměr.
Běžný standard výuky dějepisu na českých základních školách překročily i další části projektu zaměřené na poznávání renesance, osobnosti Ludvíka XIV., osobností Ludvíka XVI. a Marie Antoinetty, Velké francouzské revoluce a napoleonského období. Absolventka historie na ústecké fakultě se dětem snažila především ukázat, že dějiny nejsou jen data a učebnicové kapitoly, ale živý příběh, který lze propojovat se současným světem, odborníky i institucemi. Žáci proto pod jejím vedením psali dopisy předním představitelům evropské i světové historiografie. Jedním z nich byl Robert Darnton, autor bestselleru Velký masakr koček a další epizody z francouzské kulturní historie a emeritní profesor Harvardovy univerzity, který žákům ze svého působiště v Cambridge ve státě Massachusetts zaslal osobní odpověď.
„Historie je pro mě osobně stále živý a mnohovrstevnatý příběh, který nás všechny spojuje, ať už žijeme kdekoliv na světě. Právě osobnosti a historické události jsou mostem mezi námi všemi, mezi národy, kulturami i jazyky. Díky veškerým znalostem, které jsem získala studiem na katedře historie FF UJEP, jsem se rozhodla svým žákům představit významné osobnosti a události historie netradičním a specifickým způsobem, kdy jsme propojili několik školních předmětů do jednoho celku - dějepis s anglickým jazykem, zeměpisem, českým jazykem a výtvarnou výchovou – psaním klasických dopisů, malováním portrétů sledovaných osobností, pokládání tematických otázek a vyměňování názorů s předními odborníky na daná témata i se spolužáky z lucemburského města Differdange. Výsledkem nebyla jen mediální pozornost z Lucemburského velkovévodství a České republiky, ohlasy od předních představitelů a médií, ale především navázání přátelství s dětmi z Lucemburska, s odborníky ve svých oborech z celého světa a spoustu získaných znalostí, které by žáci při běžné výuce jen zběžně přelétli v učebnici a za nějaký čas možná zapomněli. Takto si vše budou pamatovat ještě velice dlouho a moc bych si přála, aby to (nejen je samotné) inspirovalo k dalším podobným počinům i v jiných předmětech. Před začátkem toho všeho měly děti jen nepatrné znalosti, a například v případě Jana Lucemburského věděli, že je to otec Karla IV. a že zemřel ve Francii v bitvě u Kresčaku 26.8.1346. Po dokončení projektu o něm ví, že je na něj nahlíženo rozdílně u nás a v jeho rodné zemi – tam je oslovován jako Jan Český a Jan Slepý (Jean l’Aveugle) a je pro Lucemburčany národní hrdina, jako je pro nás jeho nejslavnější prvorozený syn Karel IV., navíc mnoho dětí projevilo zájem o pokračování takových projektů a navštívení Lucemburska, Francie a dalších destinací, které jsou se sledovanými osobnostmi spjaty. Lucemburské děti naopak netušily, že „jejich“ slepý král má u nás přízvisko odkazující na jejich zemi – Lucemburský. Obohatili jsme se tak znalostmi vzájemně. Žáci získali náhled do základů kritického myšlení a již na historické osobnosti a události nenahlížejí jednostranně, ale kriticky, z více pohledů a objektivně. Tento školní projekt a ohlas je důkazem, že i malá myšlenka ze základní školy může inspirovat ostatní a může mít velký dopad na společnost z celého světa. V neposlední řadě také to, že i osobnosti, které žily před staletími, mohou být inspirací i dnes a že je možné navázat kontakt s kýmkoli na světě – i s nejvýznamnějšími historiky světa, jen se nebát nápad dotáhnout do konce. Tento projekt je nejen pro mé žáky důkazem, že i jejich hlas může být slyšet a že na jejich práci záleží. Závěrem bych ráda poděkovala mým úžasným žákům, jejich rodičům a učitelům na FF UJEP, kteří mi byli nesmírnou inspirací,“ říká k úspěchu svého projektu Lucie Klarnerová.
„Kromě Lucemburska odpovědi na dětské zvídavé dějepisné otázky přicházely rovněž z pařížské univerzity na Sorbonně od profesora Oliviera Chalina (který mimochodem umí plynule česky!), z nadace Napoleona Bonaparte, kde jsme zjistili, že historik Francois Houdecek má české předky, z univerzity St. Andrews ve Skotsku, univerzity v Benátkách, pařížského městského archivu, australského Sydney, univerzity New York a Florida, kde jsme korespondovali s historikem Alexanderem Mikaberidzem, který nám natočil video v českém jazyce, či zámku Versailles, kde jsme měli tu čest dopisovat si s bývalým ředitelem historického výzkumu královského zámku panem Mathieuem da Vinhou. Děti nedostávaly jen dopisy, ale také video-pozdravy, drobné dary v podobě záložek, pohlednic a také rozsáhlé encyklopedie o renesanci a jejím vlivu na společnost – tento dar zaslal přímo z Benátek profesor Marco Sgarbi, který mimo jiné zaslal každému žáku originální pohlednici na památku s poděkování z výše uvedeného italského města. Pro mě osobně se spolupráce s velikány světové historiografie stala splněným snem. Slavní historici, o kterých jsem se učila na Filozofické fakultě UJEP se náhle stali partnery ve spolupráci nad různými tématy a obohatili svými postřehy i mě samotnou. Měli jsme zkrátka ohromné štěstí na úžasné lidi, kteří v projektu viděli stejný, ne-li větší smysl, než my sami,“ dodává k výsledku projektu tvůrkyně.
Odkazy na ohlasy celého projektu
Luxembourg Times - Czech schoolchildren discover ties to Luxembourg through history project
Diffmag - měsíčník města Differdange
Dopis profesora Roberta Darntona sokolovským žákům
Dear Students,
Thank you for your lovely pictures and your interesting questions.
I am happy to learn of your interest in the French Revolution, which is one of the most important events in all history. Like you, I find it endlessly fascinating. I should explain that I am an American, not a Frenchman, but I believe people from all countries can profit by studying the French Revolution.
From your questions, I gather that you are especially interested in the character of Louis XVI. Now, I would like to reply with a question to you: how can one know anyone’s character? Of course, you make judgments by observing them, but are your judgments based on enough knowledge to be accurate and true? How then should we judge someone who has been dead for more than two hundred years? We need evidence—that is, facts we can find from documents, which are also more than two hundred years old and might contain errors, or even misinformation. Now, we have no documents that reveal Louis XVI’s inner thoughts and feelings. We only have a fairly reliable record of what he did. For example, we know that before the Revolution he appointed Turgot as the minister of finance. Turgot favored free trade—that is the unimpeded circulation of goods without any payment of taxes and tariffs. But after a few years, Louis XVI dismissed Turgot and appointed Necker, who favored the opposite economic policy—that is, state control of trade. Louis was constantly making such decisions, contradicting one policy by adopting another. After forbidding the nobles and clergy (the first two estates) to meet with the commoners (the Third Estate) in the Estates General, he contradicted himself by ordering all the deputies to the Estates General to meet together as one body. Another example of his contradictory and inconsistent behavior is the so-called “flight to Varennes” in 1791. In 1790, he had indicated that he would accept a constitution and rule as a constitutional monarch. Then in 1791 he tried to escape from the Revolution (he was captured in Varennes) and left behind a note saying he opposed the constitution. In short, the inconsistencies in his behavior demonstrate his lack of firmness, his inability to make up his mind and keep to a steady course of action. That does not mean he was stupid. He was weak and ineffective. Would you or I do better? It’s impossible to say, but I think that by looking carefully at someone’s actions you can judge their efficacy as an actor. You cannot see into their mind, but you can make a reasonably sound evaluation of their ability to cope with things.
I hope these remarks are helpful and that in your study of history you will look hard at the evidence before making up your mind.
Warm wishes from Cambridge, Massachusetts, where we are expecting snow—based on the evidence of weather conditions.
Robert Darnton
Carl H. Pforzheimer University Professor, Emeritus
University Library Director, Emeritus
Harvard University
