Výstava mapuje události roku 1989, kdy se pro část obyvatel tzv. východního Německa stala bránou k jejich cestě na Západ paradoxně Praha v tehdejším stále socialistickém Československu.
Zahájení výstavy proběhlo za účasti Libuše Černé, ředitelky festivalu globale°, a pamětníka Hanse Joachima Webera. Právě pan Weber se na Německém velvyslanectví v Praze staral od ledna 1989 o uprchlíky z východního Německa, kterých zpočátku nebylo mnoho. Ve vypjatých dnech pražského podzimu, které mapuje výstava, však jejich počet dosáhl až na 6 tisíc.
Atmosféru tehdejší doby měli studující i další zájemci z řad veřejnosti možnost blíže poznat rovněž během přednášky, která se konala v rámci celofakultního PVK jako úvod k vernisáži. Velký počet uprchlíků na Německém velvyslanectví v Praze měl za následek především nemalé logistické problémy: „Stěžejní byla například otázka, jak zajistit osobní hygienu či stravování pro tolik osob,“ poznamenal pan Weber.
Jednalo se zároveň o nejrůznější věkové skupiny, mezi uprchlíky nechyběly například ani děti či těhotné ženy. „Doteď si některé osudy pamatuji velmi živě, například příběh ženy, která v době těchto událostí byla v pátém měsíci těhotenství a v tomto stavu přelézala plot.“ Zapomenout se pak dle jeho slov nedá ani ohlušující projev radosti poté, co bylo lidem čekajícím na velvyslanectví sděleno, že mohou vycestovat.
Koncepce výstavy a hloubka jednotlivých příběhů pak jistě přiměla nejednoho návštěvníka k zamyšlení – důkazem toho byla i podnětná diskuze během vernisáže. Celé akce se k naší velké radosti zúčastnil také zástupce z Velvyslanectví SRN v Praze, pan Oliver Kestel, který ocenil především pojetí a autenticitu výstavy.
Jsme velmi rádi, že jsme mohli tento vhled do historie na naší fakultě obohatit o zmíněný kousek autentické „Zeitgeschichte“. Všem hostům i návštěvníkům děkujeme za společně strávené chvíle.
