Počátky Čech královských (1197-1253)

◙ Přemysl Otakar I. (1197-1230)
r.1197 - prosincové postoupení vlády mladším bratrem Vladislavem Jindřichem

umožnilo rychlé zklidnění situace v zemi
také Přemysl pragmaticky zapomenul na zradu velmožů z r.1193 a zapojil je do svých služeb
smrt císaře Jindřicha VI. a následný vývoj událostí v říši zbavil Přemysla hrozby zásahu zvenčí

r.1198 - úprava poměrů na Moravě -

Vladislav Jindřich markrabětem, ale výhradně z vůle českého panovníka a jemu přímo podřízen
další údělníci - Václav Soběslavovec ve wettinském vězení, kde záhy zemřel
Spytihněv Brněnský, který jediný představoval jistou hrozbu (spojenec Václava Soběslavovce)
nemilosrdně eliminován - oslepen,
naopak Svatopluk v Brně i nadále, stejně jako Vladimír a Břetislav v Olomouci
(všichni tři ovšem záhy také zemřeli) -
po jejich smrti Olomoucko převzal přímo Přemysl, bratrovi ho předal teprve v letech 1208-1213,
krátce po r.1201 ještě vyčleněno zvlášť Břeclavsko -
jako věnný úděl Přemyslovy nové manželky - Konstancie Uherské
v říši - otcem předurčený nástupce trůnu Fridrich II. byl ještě dítětem,
římským králem proto zvolen mladší bratr Jindřicha VI. - vévoda Filip Švábský
opozice ale vzápětí zvolila protikrálem Welfa Otu IV. Brunšvického, syna Jindřicha Lva -
korunován vzápětí v Cáchách,
Filip Švábský teprve po něm - v Mohuči -
do konfliktu zapojeny i zahraniční síly - synovce Otu podporoval anglický král Richard Lví srdce,
Filipa Švábského naopak jeho francouzský jmenovec Filip II. August,
konflikt vyhovoval také novému papeži Inocencovi III. -
pokračování v politice snažící se zabránit dominanci světské moci císaře
mezi spojence Filipa Švábského se dosti překvapivě zařadil i Přemysl Otakar I.
(přestože kdysi podporoval Welfy proti Jindřichovi VI.)
hned v září - při korunovaci Filipa Švábského v Mohuči - získal tam on sám také královskou korunu -
Přemyslův denár - na líci trůnící král, na rubu sv. Václav
české království měli přitom Přemysl a jeho potomci držet dědičně a beze všech platů,
král zvolený v Čechách měl být v říši vždy uznán a dostat pak zemi v léno,
čeští králové získali také právo investitury domácích biskupů -
Přemyslův titul ovšem neuznávala welfská strana a ani papež

r.1199-1201 - Přemysl se rozhodl zapudit svou první manželku Adlétu Míšeňskou,

aby se mohl vzápětí oženit znovu se sestrou uherského krále Emericha - Konstancií -
rozvod provedl pražský biskup Daniel II. -
ten ale vzápětí obžalován u kurie kvůli nekanonické volbě, původu (synem kněze) a dalším prohřeškům -
Přemysl ho musel již kvůli platnosti svého rozvodu hájit - Inocenc III. tak získal účinný nástroj nátlaku -
Přemyslův rozvod také vedl k roztržce s Wettiny, kteří byli ve štaufském táboře -
Přemysl pochopil, že v dané situaci bude pro něho výhodnější změnit stranu

r.1202 - Přemysl se oficiálně přidal k Otovi IV. Brunšvickému
r.1203 - Filip Švábský v Chebu udělil Čechy v léno Děpoltovi III. (porušil tím sliby z r.1198) -

poté již vojenský střet - v Durynsku -
na pomoc landkraběti Heřmanovi Přemysl, jeho bratr Vladislav i vojsko Emericha Uherského,
Filip Švábský zde poražen -
v Merseburgu pak za odměnu Přemysl znovu korunován Otou Brunšvickým
a obdržel od něho potvrzení všech předchozích výsad pro české království
Přemysl požádal dokonce Inocence III. o povýšení pražského biskupství na arcibiskupství -
papež v tom nevyhověl, ale alespoň

r.1204 - uznal Přemyslovu královskou hodnost

mezitím ovšem získal Filip Švábský v říši převahu
a když na podzim vytáhl proti Přemyslovi, ten nabídl uzavření míru -
musel přijmout zpět Děpolta III.
a dát mu jeho východočeský úděl (Kouřimsko, Čáslavsko, Chrudimsko, Vraclavsko),
především však přislíbit, že se vrátí k Adlétě Míšeňské a zapudí Konstancii -
zato ho Filip znovu potvrdil jako krále

r.1205-1206 - Filip Švábský dosáhl v řiši faktického vítězství

Přemysl r.1205 znovu zapudil Adlétu,
Konstancie Uherská porodila syna Václava (pozdějšího krále) -
tím definitivně rozchod s Wettiny -
denár s vyobrazením Přemysla a Konstancie

r.1207 - Wettini dokonce do tábora Oty IV.

Filip Švábský zasnoubil svou dceru Kunhutu malému Václavovi I.
Filipova jednání o smír s papežem

r.1208 - smír dojednán, vzápětí však Filip zavražděn bavorským falckrabětem Otou z Wittelsbachu

téměř poražený Ota IV. Brunšvický obecně uznán králem a znovu korunován -
Přemysl v obtížné situaci -
proti němu vystupovali Wettinové, Děpolt III. i Vratislav, syn z prvního manželství

r.1209 - Ota IV. však realisticky dal před svou římskou jízdou přednost Přemyslovi -

byl příliš silným protivníkem
a bez vyrovnání s ním by byla Otova nepřítomnost v říši příliš velkým rizikem
Ota IV. pak v Římě korunován Inocencem III. na císaře

r.1210 - konflikt mezi Otou IV. a papežem kvůli Otovým zásahům v Itálii -

vpodstatě se vrátil ke štaufské italské politice a chtěl zde prosadit císařskou moc
Ota IV. se dokonce rozhodl ovládnout sicilské království -
tím však vyhrotil konflikt s papežem natolik,
že ten se rozhodl paradoxně podpořit Fridricha II. Štaufského
a dokonce začal připravovat jeho kandidaturu na říšský trůn

r.1211 - Ota IV. dán do klatby -

v říši se začala formovat opozice, v níž rozhodující postavení měli Přemysl,
durynský landkrabě Heřman, bavorský vévoda Ludvík, rakouský vévoda Leopold -
v Norimberku zvolili Fridricha II. protikrálem

r.1212- Ota IV. se rychle vrátil přes Alpy -

znovu změny táborů - k Otovi Leopold Rakouský i Ludvík Bavorský,
jeho stálým spojencem Dětřich Míšeňský -
ten získal pro synovce Vratislava dokonce příslib českého trůnu -
Ota IV. Vratislavovi skutečně v Norimberce udělil Čechy v léno -
byl tu i někdejší Přemyslův věrný z exilu a poté komorník Černín -
zřejmě u něho převážila loajalita k Adlétě a jejímu synovi
zesílení opozice i v Čechách -
tlakům Přemysl musel patrně ustoupit alespoň v tom,
že Děpolt III. získal vedle východních Čech jako další léno Plzeň
mezitím však ze Sicilie nastoupil rychlou cestu Fridrich II.,
rychle prošel Itálií a dosáhl Kostnice, ačkoliv neměl vojsko,
jeho přítomnost v říši vedla k obratu,
na jeho stranu se začala rychle přidávat říšská knížata a hrabata,
ovšem za cenu četných příslibů
26. září v Basileji - tři listiny pro Přemysla Otakara I. a jeho bratra Vladislava Jindřicha,
stvrzené Fridrichovou sicilskou pečetí -
první z nich - tzv. zlatá bula sicilská - stvrzení všech privilegií Filipa Švábského,
ale i dalších výsad udělených Otou IV. Brunšvickým -
český král zproštěn od účasti na říšských sjezdech kromě těch,
které se budou konat v blízkosti českých hranic,
tj. v Bamberku nebo Norimberku,
v případě Merseburku jen tehdy, pokud se zúčastní také polský kníže,
další podmínkou, že tyto sjezdy budou provolány nejméně 6 týdnů dopředu
povinnost českého kontingentu 300 jezdců pro římské jízdy oslabena alternativní úhradou 300 hřiven
druhá z listin představovala české územní zisky -
v Horní Falci hrad a panství Floss, statky ve Vogtlandu a především hrad Donín
třetí listina pro Vladislava Jindřicha - nejasné udělení Mokran et Mokran
(dle Bertolda Bretholze se mělo jednat o Moravu,
naopak Rudolf Koss pokládal adekvátně druhé z listin za nevelký územní zisk -
hrad Möckern u Magdeburgu -
nově v modifikované podobě se k identifikaci se dvojí Moravou - Brněnsko a Olomoucko -
vrací Martin Wihoda,
odmítl naopak Ivan Hlaváček - pečeť markraběte Vladislava Jindřicha
ke zlaté bule sicilské nově:
Martin Wihoda, Zlatá bula sicilská, Praha 2005

prosinec - Fridrich II. znovu zvolen římským králem ve Frankfurtu a poté korunován v Mohuči

r.1213 - Fridricha byl donucen uznat i Dětřich Míšeňský
r.1214 - bitva u Bouvines -

Filip II. August porazil spojené síly Angličanů - Jana Bezemka a Oty IV.

r.1215 - Fridrich II. se mohl nechat korunovat v Cáchách a Ota IV. již fakticky mimo hru, r.1218 zemřel -

pečeť Fridricha II. jako římského krále
v Čechách zemřel biskup Daniel II.
a po něm - nepochybně se souhlasem Přemyslovým - biskupem zvolen Ondřej,
dosavadní probošt svatovítské kapituly a panovníkův kancléř
stav české církve -
v letech 1205-1206 sice potvrzeno právo kanonické volby olomouckého i pražského biskupa -
pečeti obou biskupství z té doby
ale přes všechny dosavadní reformní snahy církev stále tkvěla hluboko v raně středověkých poměrech -
a to jak vlastní úrovní kléru -
stále existovaly sňatky či alespoň konkubináty, kněžské potomstvo,
přetrvává nízká úroveň vzdělání u mnohých kněží atd.
především však výrazná závislost kléru, včetně biskupů a dalších nejvyšších hodnostářů,
na panovníkovi,
na nižších úrovních pak na vlastnících kostelů, fundátorech klášterů atp. -
přes deklarované církevní imunity dosud řada možností,
jak ovlivňovat personální obsazování kostelů a far,
jak využívat jednotlivé církevní instituce, nakládat s jejich majetkem atd. -
neméně složitá také situace církevních institucí při disponování zbožnými odkazy dárců -
často mohli i poté vznášet nároky příbuzní donátorů -
např. kláštery je často raději i opakovaně vyplácely -
k problematice zejjména Josef Žemlička, Počátky Čech královských, Praha 2002, s.111-118

r.1215 - biskup Ondřej na lateránském koncilu -

po návratu snaha prosadit reformní ideje o nezávislé církvi v praxi

r.1216 - propukl konflikt s Přemyslem - Ondřej do Říma a nad diecézí vyhlásil interdikt -

mohučský metropolita ho sice zrušil, ale nový papež Honorius III. přikázal obnovení
Ondřej ovšem ve svých požadavcích na české poměry příliš radikální
některými majetkovými spory biskupství s kláštery (např. s Milevskem či Teplou)
si znepřátelil část domácích duchovních prelátů -
ti odmítali uznat interdikt a k Přemyslovi zůstávali loajální, stejně tak olomoucký biskup Robert
na straně panovníka i šlechta -
dopis papeži - komorník Slavek (Hrabišic), budyšínský kastelán Beneš (Markvartic),
maršálek Jindřich (z Hradce - Vítkovec), stolník Hrděbor (snad příbuzný Hroznaty Tepelského) -
zapojili se do vyjednávání

r.1219 - Kladruby - jednání za účasti papežových zplnomocněnců (řezenský biskup Konrád) -

opět také čeští předáci - jmenováno jich šest - úspěšné jen zčásti
král odmítal ustoupit zejména od dosavadních zvyků království -
ustanovení ve věci placení desátků, patronátu a pravomoci nad duchovními
formulována zřejmě záměrně nejednoznačně -
biskup Ondřej nespokojen a po krátkém návratu do Čech znovu do Říma,
tam však vůle s Přemyslem se dohodnout

r.1221 - v Římě došlo pod jistým nátlakem papeže k dohodě biskupa Ondřeje s královým prokurátorem -

biskup získal právo spiritualií, tedy dosazování kněží s výhradou patronátních práv,
král a velmoži přislíbili platit plné biskupské desátky,
o placení ostatního lidu mělo být nadále jednáno -
Přemyslovým úspěchem vynětí kapitul
ve Staré Boleslavi, Mělníce a Liotměřicích z biskupovy pravomoci -
probošty tam ponecháni preláti, podporující krále
konečný smír měl být završen v Čechách, pouze pod dohledem papežského legáta Řehoře -
shromáždění na Šacké hoře - někde u moravsko-rakouských hranic -
Přemysl si legáta získal svou "ochotou" vyjednávat a okázalými privilegii pro české církevní ústavy,
Ondřej naopak zůstal ve svých neústupných postojích osamocen -
domáci klerus a velmoži některé dosud sporné body smlouvy (patronát, desátky)
vůbec nezařadili na pořad jednání
zrušen interdikt a spor pokládán za ukončený -
zklamaný biskup Ondřej ani nejel zpět do Prahy, nýbrž znovu do Itálie -
zemřel v cisterciáckém opatství Casamari u Říma v r.1223

r.1222 - Přemyslo Otakar I. zatí vydal tzv. velké privilegium české církve -

jakási generální imunitní práva -
církevní lidé a poddaní vyňati z pravomoci hradských soudů,
mohli být souzeni jen panovníkem nebo dvorským sudím,
církevní ústavy osvobozeny od dávek píce při vojenských taženích,
velmoži a bojovníci směli využívat jejich pohostinství pouze tehdy,
když s tím tyto církevní instituce souhlasily,
nesměli na církevních lukách pást koně atd. atd.
(z textu vyplývá, čím vším byly tedy dosud zatěžovány)
důsledky vyrovnání s církví -
král a šlechta si uchovaly silný vliv především prostřednictvím práva patronátu,
i když i zde došlo k jistým omezením -
nemohli ustavovat kněze zcela svévolně - bez dohody s církví -
vůbec se dotváří samostatná církevní správa - síť farností, venkovské děkanáty,
svolávají se synody (shromáždění zástupců diecézního kléru),
sílí důraz na dodržování kanonických předpisů, biskup provádí vizitace
na Moravě žádné nové generální privilegium nevydáno -
ale privilegium z r.1207 bylo posléze v r.1234 při konfirmaci markrabětem Přemyslem rozšířeno tak,
že prakticky rozsah práv církve v obou diecezích byl shodný
mezitím r.1216 - Přemysl Otakar I. dosáhl dalšího politického úspěchu -
prosadil volbu syna Václava I. (*1205) za mladšího krále -
se souhlasem bratra Vladislava Jindřicha
získal potvrzení volby také od Fridricha II.,
navíc tu byli další synové Vladislav (*1207) a Přemysl (*1209)
zamítnutý syn Vratislav z prvního manželství dožil na wettinském dvoře, zemřel po r.1225

r.1222 - zemřel markrabě Vladislav Jindřich -

pohřben v nově založeném cisterciáckém klášteře na Velehradě (kostel dokončen 1228)
o uvolněné markrabství zřejmě projevil zájem Děpolt III. -
konflikt s Přemyslem -
informace o něm ale bohužel velmi nejasné -
pravděpodobně přišel dokonce i o východočeský úděl
a zemřel (1223? - že v boji, uvádí až Dalimil) -
v každém případě jeho vdova Adéla a synové Děpolt IV. (+1235 v boji s Velkopolany),
Přemysl (+před 1228?), Soběslav (+ po 1247) a Boleslav (padl v bitvě u Lehnice r.1241)
pak v exilu u slezského knížete Jindřicha Bradatého,
Ota kanovníkem v Magdeburgu (+1225) -
markraběcí titul v každém případě připisovaly Děpolticům právě polské středověké prameny

r.1223 - Václav I., mladší král, získal titul plzeňského a budyšínského knížete,

tedy správu těchto jakýchsi údělů -
začal používat vlastní pečeť

r.1224 - moravským markrabětem druhorozený Přemyslův syn Vladislav -

r.1227 zemřel a markrabství převzal nejmladší bratr Přemysl
ještě k osudům Přemyslových dcer -
z prvního manželství s Adlétou Markéta/Dagmar -
provdaná za dánského krále Valdemara II. (+1213),
o dcerách Božislavě a Hedvice (jeptiška?) žádné další informace
z druhého manželství s Konstancií dcery Judita -
provdaná za korutanského vévodu Bernarda,
Anna - vzala si Jindřicha Pobožného, syna slezského knížete Jindřicha Bradatého,
Anežka - jedna zemřela jako dítě, druhá Anežka - tj. sv. Anežka Česká (o ní později)
a snad i záhadná Blažena/Vilhelmína -
žila později prý i se synem v Miláně, proslula zázračnými uzdravovacími schopnostmi,
po smrti (r.1281) pohřbena v cisterciáckém opatství Chiaravalle
(tam pohřbeni také čeští bojovníci z bojů o Milán v r.1158),
její následovnice, které v ní prý viděly ženské vtělení sv. Ducha,
obviněny později z hereze a skončily na hranici,
nakonec i ostatky Vilhelmíny v r.1300 vyzvednuty z hrobu a veřejně spáleny

r.1224 - břevnovský klášter získává od Přemysla privilegium,

které mělo být údajnou konfirmací již notně poškozené a málo čitelné listiny papeže Jana XV. z r.993
(obsah ve skutečnosti opat Dlúhomil podstatně rozšířil a de facto zfalšoval -
cf. Josef Žemlička, K hodnověrnosti listiny Jana XV. pro klášter v Břevnově,
in: 993-1993. Milénium břevnovského kláštera, Praha 1993, s.25-39 -
přivěšena Přemyslova zlatá bula
období politického zklidnění - vztahy se sousedy dobré -
v Uhrách Konstanciin druhý bratr Ondřej II.,
přes exil Děpolticů i s vratislavskými Piastovci,
v Míšeňsku po smrti Dětřichově (r.1221) dočasným správcem durynský landkrabě Ludvík (+1227),
poté zemi zaměstnávaly vnitřní rozbroje,
velmi dobrý poměr k bavorským Wittelsbachům
napětí vzniklo pouze ve vztahu k rakouským Babenberkům -
příčinou Přemyslova dcera Anežka (* 1205? nebo později),
prý jako malá zaslíbena Konrádovi, synovi Jindřicha Bradatého
a proto pobývala v cisterciáckém konventu v Trzebnici, Konrád ale r.1213 zemřel
a Anežka pak zpět na vychování doma v konventu v Doksanech,
poté jednání o sňatek s Jindřichem, synem Fridricha II. a sicilským králem,
od r.1219 proto Anežka na babenberském dvoře kvůli dalšímu dvorskému vychování,
r.1220 dal Fridrich II. Jindřicha zvolit proti ujednání s papežem římským králem a zanechal ho v říši,
na Sicilii se vypravil sám -
mladý Jindřich teď velmi obletovaným kandidátem ženitby -
Leopold VI. Babenberský nakonec dosáhl jeho sňatku se svou dcerou Markétou
(později si vzala Přemysla Otakara II.)
a odmítnutá Anežka se musela vrátit domů -
předmětem dalších sňatkových jednání - Jindřich III. Anglický
a nakonec prý nabídku učinil i sám Fridrich II. -
ten ovšem vzápětí uzavřel jiný sňatek s dědičkou jeruzalémského trůnu Isabelou
k osobnosti sv. Anežky České
zejm. Jaroslav Polc, Světice Anežka Přemyslovna, Praha 1989

r.1226 - Přemysl rozezlený babenberskou intrikou napadl Rakousy a vyplenil,

poté odvetná rakouská výprava na Moravu

r.1227 - konflikt Fridricha II. s papežem Řehořem IX. -

Fridrich dosáhl jistého odkladu křížovou výpravou do Svaté země -
jeho vojsko ale zdecimoval mor, přesto diplomaticky úspěšný -
dal se korunovat jeruzalémským králem
a jednáním s egyptským sultánem dosáhl řady ústupků,
umožňujících křesťanům volně navštěvovat svatá místa
papež se mezitím pokoušel zaútočit na Sicilii, ale neuspěl

r.1228 - mladší římský král Jindřich se zbavil poručnictví Ludvíka Wittelsbacha,

kterého obvinil ze spojenectví s papežem -
Přemysl v nastalém konfliktu mezi Štaufy a papežem zůstal vpodstatě neutrální -
i s ohledem na syna Václava I., který v Praze slavnostně korunován -
pečetě krále Přemysla Otakara I., Václava I. jako mladšího krále a královny Konstancie

r.1230 - smír císaře s papežem -

spolupráce obou hlav křesťanstva
podle vyobrazení heidelberského rukopisu Sachsenspiegelu z doby okolo r.1330 -
papež a císař zde připomínají spíše dva rozverné kumpány, družící se u džbánku dobrého moku -
skutečné vztahy však bývaly méně idylické
ve věku asi 65 let umírá Přemysl Otakar I.
až z doby závěru jeho vlády většina dochovaných zpodobení -
pečeť z r.1228, obraz krále také na nově zavedené brakteátové minci
tympanon jižního portálu svatojiřské baziliky - detail portrétní plastiky krále -
dokončení přestavby abatyší Anežkou, Přemyslovou sestrou, asi těsně před její smrtí r.1228
západní portál konventu cisterciaček v Tišnově - tympanon a detaily -
založení královny Konstancie (již jako vdovy) a markraběte Přemysla z r.1233 -
na tympanu vstupního portálu z doby okolo r.1235,
který svou reprezentativností vybočuje z cisterciáckých zvyklostí,
vyobrazeni jako fundátoři Konstancie s manželem
(fundaci umožnil svým odkazem z r.1230) -
jeden z prvních projevů raně gotického umění v českých zemích
Zvíkov - tympanon vstupního portálu do hradní kaple -
patří patrně k nejstaršímu raně gotickému horizontu výstavby hradu,
která započala ještě za Přemyslova života -
přes těžké poškození zde viditelně byli zobrazeni vlevo královna Konstancie
a vpravo starší král Přemysl a mladší král Václav (pouze jeho portrét se ovšem dochoval lépe)


počátky vrcholně středověké transformace českého státu -
celá řada projevů a forem - české země za Přemysla Otakara I. -
zejména
Josef Žemlička, Přemysl Otakar I., Praha 1990
Josef Žemlička, Počátky Čech královských, Praha 2002, kap.VI-XI, s.195-632
Jan Klápště, proměna českých zemí ve středověku, Praha 2005

panovník:
výstavba zděných hradů s převažujícími fortifikačními funkcemi -
tzv. hrady přechodného typu - definice Tomáše Durdíka - dnes skepse
doznívá ještě tradice valového obvodového opevnění -
kombinováno se zděnou zástavbou - Týnec nad Sázavou
hrady již zcela zděné - typově importem hrad Landštejn na česko-moravsko-rakouském pomezí -
dvouvěžová dispozice s palácem mezi nimi -
typ románských hradů, vyskytující se v rakouském Podunají -
zakladatel nejasný - snad k obraně českého území -
v těsném sousedství totiž lokalita Pomezí/Markl - opevněná johanitská komenda -
rakouské založení na území odtrženého Vitorazska
jinak hrady převážně dispozice se zástavbou po obvodu -
hlavním obranným prvkem zpravidla mohutná věž
Zvíkov - nejstarší částí zřejmě velká bosovaná hranolová věž a přilehlé křídlo s kaplí v patře -
ta sama ovšem v podobě, kterou dostala až po polovině 13. století za Přemysla Otakara II.
více na Moravě - Bítov, Vranov, Břeclav, Veveří, Brumov

církevní fundace -
opět Morava - cisterciácký konvent Velehrad - Vladislav Jindřich,
výstavba v již existujících fundacích - premonstrátská kanonie Louka u Znojma
zejména pak benediktinský klášter v Třebíči - výstavba baziliky - pohled do chórové části,
v níž se již ohlašuje nástup nového gotického slohu

počátky institucionálních středověkých měst
(termín Jiří Kejř, Vznik městského zřízení v českých zemích, Praha 1998)
postupná transformace raně středověkých sídelních aglomerací - těch největších a nejrozvinutějších -
v Čechách především Praha -
četné archeologické doklady rozvoje již v první třetině 13. století -
završení lokací tzv. Havelského města
a dotvořením půdorysu Starého Města pražského vybudováním obvodového opevnění -
až za Václava I. (okolo 1235?) -
zřetelný samozřejmě i podíl cizích kolonistů, převážně z německých jazykových oblastí -
ti městotvornou složkou ve všech nových lokacích

písemnými prameny doložena přeměna Litoměřic (mezi lety 1218-1228) -
k tomu zejména Jindřich Tomas, Od raně středověké aglomerace k právnímu městu a městskému stavu,
Litoměřice 1999
a Oldřich Kotyza - Jindřich Tomas, in: Dějiny města Litoměřic, Litoměřice 1997, s.75-148

Hradec Králové - k r.1225 náhodný doklad o majetkových přesunech a náhradách v okolí

pramenně doložen také vznik městského sídliště v blízkosti kláštera Kladruby

Morava -
pro Olomouc a Brno opět doklady o procesu transformace sídelních aglomerací
z archeologických výzkumů
Znojmo -
opět náhodně zmínka o zamýšlené lokaci města před hradem k r.1226 v privilegiu pro konvent v Louce -
náhrada za odňatý Kulchov
Opava - před r.1224
ne zcela jasná Jemnice -
zmínka o budování hradby z r.1227 se mohla týkat města, ale i panovnického dvorce

nejstarší doklady tak dvojice nově lokovaných sídlišť -
k r.1223 listina pro Uničov (Přemyslova konfirmace úmluvy Vladislava Jindřicha),
z níž vyplývá, že k lokaci došlo již před 10 lety a že se měla řídit stejným právem
jako lokace v Bruntálu (Froudental - ten tedy ještě před r.1213)

šlechta -
pokud se jedná o hrady - zde platil královský regál -
jedinou výjimkou patrně Jindřichův Hradec -
r.1220 na setkání Vítkovců ve Vleticích nejen Vítek mladší de Blankenberg - pečeť
podle hornorakouského hradu, který držel jako leník pasovského biskupa,
ale také Jindřich de Novo castro - tedy z Hradce -
není ovšem jasné, kde leželo tehdy jeho sídlo a nemělo-li ještě podobu
nějakého jednoduchého dřevohlinitého objektu u vlastnického kostela -
v areálu staršího hradiště však ještě před polovinou 13. století doložen již skutečný hrad
Strakonice - Bolemila manželka Bavora I. již r.1225 doložena jako donátorka pro johanity
(není tu ale zmínka o Strakonicích),
Bavor I. - r.1235 ale již s označením de Strakonic
a r.1243 popis toho, co zde daroval řádu johanitů -
tj. kostel, špitál s dalším příslušenstvím -
kromě vlastní rezidence (excepta domo principis) -
Bavor tedy nejspíše svou rezidenci budoval zároveň s komendou pro johanity
a královský regál tím obcházel
cf. nově Kotlárová, Simona, Bavorové erbu střely, České Budějovice 2004

k problematice počátků šlechtických hradů naposledy nejvýstižněji
Jan Klápště, Proměna českých zemí ve středověku, Praha 2005

církevní fundace -
komorník Slavek a další Hrabišici -
cisterciácký klášter Osek - komunita z Waldsassen, vypuzená asi 1198 z Mašťova -
v první etapě kostel - dokončení r.1227 -
pozdně románský ústupkový portál v jižním křídle transeptu

vlastnické kostely -
pestrá škála typů, obohacujících dosavadní jednoduché schéma -
Poříčí nad Sázavou - kostel sv. Havla - komunikační systém se schodišti v síle zdiva
Kondrac - miniaturní západní dvojvěží
Holubice - nadále oblíbený typ rotundy
Kyje u Prahy - kostel sv. Bartoloměje - na dvorci pražského biskupa -
typ s tribunou v patře velké západní věže (na celou šířku lodi)
Potvorov - kostel sv. Mikuláše - stejný typ s tribunou v patře velké západní věže -
patrně společné založení místního rodu -
manželé Kuno a Anežka s Hrabišici - Všebor IV. -
detaily - vstupní portál a pilíř pod tribunou

Hrabišici vůbec zakladeli četných kostelů - Ostrov - kostel sv. Jakuba -
typ s věží nad východním pravoúhlým chórem,
tentýž typ také Kostomlaty pod Milešovkou - kostel sv. Vavřince -
pohled na loď a jižní vstupní portál
vůbec nejintaktněji - Vroutek - kostel sv. Jakuba -
v r.1227 odkaz Kojatou IV. z Mostu řádu zderazských křižovníků - ochránců Božího hrobu -
Kojatova pečeť
doložena zde vazba na raně feudální sídlo -
kostel s tribunou v západní části lodi, propojenou s věží -
přístup do věže portálem v patře - detail výzdoby -
zřetelně fortifikační význam -
vstup a schodiště v síle zdiva do dalšího patra, vstup do zadní místnosti ve věži -
vybavena dokonce krbečkem ve zdi

dle jejich vzoru také klienti - Velebudice (1227 vsí obdarován Miloslav) -
sídlo v podobě jednoduše ohrazeného dvorce,
obdobně zpočátku také Bedřichův Světec 1, * 2 -
pak ale k sídlu přistavěn pozdně románský tribunový kostel
a nakonec se změnila i podoba sídla - ve věžovitý hrádek - motte
(odtud cesta k tvrzím nižší šlechty ve vrcholném středověku) -
vývojové fáze sídla - kresebná rekonstrukce

Hrabišici -
Slavek až do své smrti v r.1226 nejvyšším komorníkem,
tím i jeho syn Bohuslav - vlastní dvůr -
rozsáhlé majetky v severozápadních (zde na hřebeni Krušných hor dokonce za dnešní saskou hranicí)
a západních Čechách,
jeho synovci Všebor IV. (+1224) a Kojata IV. (+1227), synové někdejšího komorníka Hrabiše III. -
rovněž rozsáhlé majetky -
Mostecko, Bílinsko, Podbořansko,
Žluticko a odtud v západních Čechách až na Bezdružicko,
další ve středních Čechách (zejména Českobrodsko),
východních Čechách (okolí Chocně a Vysokého Mýta),
ale i na Moravě - Třebíčsko, Vyškovsko -
jen menší část mohl Všebor IV. převést jako věno svým dvěma dcerám,
provdaným za příslušníky rodu pozdějších pánů ze Švábenic -
štědré odkazy církevním institucím (zejména zderazští božehrobci), jakož i klientele a služebnictvu -
uznány panovníkem jen zčásti,
ostatní odebráno jako odúmrť (zejména Most) -
hrabišická majetková držba
prázdné kroužky označují držby ztracené pro rod po r.1227,
počátky držeb u Trhových Svin - 5, na Moravskotřebovsku - 6
a na Uherskobrodsku - 7 spadají až do doby o něco mladší

venkov -
dalekosáhlé změny -
do osídlovacího procesu se začínají zapojovat komunity kolonistů cizího původu
(z jazykově německých oblastí) -
doklady také ve jménech sídlišť -
1207 - Zlaucowerde, Pasengrune, 1219 - Hroznětín jako Lyhtenstat,
1226 - vojkovický újezd - Sconewalde atd.
počátky šíření tzv. německého práva - ius Theutonicorum -
poprvé v listině markraběte Vladislava Jindřicha pro johanity (r.1213?)
nebo také more teutonico - velmož Rudger pro premonstráty v Louce (také před 1220),
r.1226 - Doksany ves Mury - iure theutonico atd. - dokladů pak rychle přibývá
od r.1256 už i iure emphitetico, quod purchrecht dicitur -
postupně převládlo právě toto označení -
emfyteuze, zákupní právo -
poddaný tím získával usedlost od vrchnosti dědičně do držení za přesně vymezených podmínek -
placení ročních peněžních dávek,
případně doplněných nějakými dávkami naturálními
započal také proces koncentrace osídlení -
spojitost se vznikem měst a růstem počtu obyvatelstva -
nezbytnost intenzifikace zemědělské výroby a k tomu potřebné i nové organizační formy -
postupné vytváření stabilnějších půdorysů vsí a pravidelnější formy rozměření plužiny -
termín mansus - lán -
poprvé již r.1190 při fundaci kláštera Louka, 1203 - Rynárec na Pelhřimovsku - duo lanei atd.
laneus postupně převládl, pozdějí i německé hufe, hube -
souvislost se zlepšenými zemědělskými technikami a postupy -
tam, kde to přírodní podmínky umožňovaly
(rovinaté terény s kvalitními půdami) -
začíná se používat těžký kolesový pluh -
dokonalejší orba ovlivnila i tvar pozemků -
nebylo již třeba orat křížem a aby obrátek pluhu byl co nejméně,
bylo výhodné protažení pozemků - výrazně převládající délkový rozměr -
bylo možné dosáhnout u traťové, pásové a zejména lánové záhumenicové plužiny -
na traťovou se případně přeměňuje i starší typ plužiny blokové -
ta zůstává hlavně na tzv. starém sídelním území,
ale jen v periferních oblastech, kde nedošlo později k transformaci -
plužina traťová a pásová často na územích osídlených v ranějších etapách kolonizačního pohybu
(12. století),
území osídlená v průběhu vrcholné kolonizace 13. století - nejčastěji tzv. lesní lánové vsi -
nápadně tento obraz vyvstává v sousedním míšeňském Sasku,
jehož území není tak geograficky pestré a členité jako české země
(podle Karlheinz Blaschke, Geschichte Sachsens im Mittelalter, Berlin 1990
přílohový systém obdělávání půdy - s ponecháváním tzv. úhoru - počátky trojpolního systému -
jeho zavádění ovšem nebylo přímočaré a obecné

český přemyslovský stát - schéma proměn správního modelu (podle J. Žemličky)

umění - doznívání románského slohu -
plastika - Žitenice, kostel sv. Petra - figury evangelistů 1, * 2
nástěnné malby - bazilika sv. Prokopa v Třebíči - již na přechodu ke gotice
knižní iluminace - klášter v Louce - rukopis Cursus sanctae Mariae,
Sedlecký antifonář,
rukopis Mater verborum
umělecké řemeslo - stříbrná čelenka - náhodný nález z Vltavy u Českých Budějovic

◙ Václav I. (1230-1253)

samostatnou vládu zahájil v 25 letech, manželka Kunhuta Štaufská - pečeť
Václavovo vyobrazení -
jedině ještě jako mladší král na tympanu vstupního portálu hradní kaple na Zvíkově,
schematizovaný obraz trůnícího panovníka také na brakteátech a na pečeti 1, * 2

r.1230 - mír mezi papežem Řehořem IX. a Fridrichem II. zatím fungoval,

Fridrich se věnoval správě svých sicilských a italských držav
v říši tak jeho syn a král Jindřich vystaven silným tlakům světských i duchovních knížat

r.1231 - musel jim ve Wormsu potvrdit rozsáhlé ústupky,

jimiž se stávali ve svých državách prakticky nezávislými,
Fridrich II. potvrdil,
protože potřeboval v říši klidné zázemí před rýsujícím se konfliktem s papežstvím,
naopak Jindřich se polusil ve spojenectví s říšskými městy situaci zvrátit

r.1232 - dostal se do konfliktu s otcem, nejprve se sice pokořil,

ale pak v odboji pokračoval až do r.1235 -
tehdy do říše Fridrich II. -
Jindřich sesazen a uvězněn, r.1242 spáchal ve vězení sebevraždu

r.1233 - Václav I. říšské poměry sledoval jen zpovzdálí -

sám zaměstnán střety s rakouským vévodou Fridrichem II. Babenberským (Fridrich Bojovný),
který vpadl na jižní Moravu, aby podpořil proti Václavovi jeho mladšího bratra, markraběte Přemysla -
mír mezi bratry zprostředkovala královna-matka Konstancie
v dalších letech se Fridrich Babenberský dostal do konfliktu s císařem,
ten pověřil pacifikací Rakous Václava I., Otu II. Bavorského
a duchovní knížata ze sousedství (Bamberk, Pasov, Akvilej) -
téměř celé Rakousy obsazeny, padla i Vídeň

r.1237 - Fridrich II. po návratu zpět do říše -

nechal zvolit římským králem svého mladšího syna Konráda (9letý)
o Rakousích rozhodl sám - a zájmy svých dosavadních spojenců zcela pominul -
Václav I. se tím cítil poškozen a vztahy s Fridrichem II. se zhoršily
doma potlačení dalšího odboje bratra Přemysla na Moravě

r.1239 - markrabě Přemysl zemřel

boj Fridricha II. se severoitalskými městy (Milán) - se střídavými výsledky -
rozhodně proti císaři papež -
vyhlášení klatby - agitací v říši pověřen Albert Behaim
(ve skutečnosti neměl s Čechami nic společného - pozdní omyl -
pocházel z Pasovska, patrně z Böhamingu)
Václav I., stejně jako další říšská knížata -
ve sporu zpočátku zdrženlivé postoje a sledování vlastních pragmatických zájmů -
nejprve s Fridrichem II. Babenberským v proticísařském táboře,
ale když se Fridrich II. Babenberský s císařem smířil,
následoval ho brzy

r.1240 - i Václav I.

mongolský vpád do Evropy (po prvním tažení chána Batu v r.1227, kdy dobyta většina ruských měst)
nyní padl Kijev

r.1241 - mongolské vojsko ve dvou proudech - jeden do Uher, druhý do Polska - pod chánem Ordu -

dobyty Sandoměř a Krakov, pak i Vratislav,
střet u Lehnice - Jindřich II. Pobožný - shromáždil nepříliš početné rytířské vojsko
(slezská šlechta, templáři, němečtí rytíři a slabé posily z říše) - v bitvě poražen, zajat a pak sťat -
jeho hlavu nabodnutou na kopí pak Tataři ukazovali obráncům města -
trojice vyobrazení pochází z Ostrovského rukopisu legendy o sv. Hedvice -
iluminace vznikly v dvorském prostředí Karla IV. ve třetí čtvrtině 14. století
Václav I. s vojskem jen dva dny pochodu od Lehnice -
Mongolové se však bitvě s ním vyhli,
vojsko chána Ordu pak rychle prolétlo za vydatného plenění Moravou
(údajná bitva u Olomouce je pozdní fikcí)
a v Uhrách se spojilo s vojskem chána Batu -
král Béla IV. v bitvě u Sajó těžce poražen, jeho bratr Koloman zahynul - plenění Uher

r.1242 - Mongolové odtáhli zpět na východ -

příčinou smrt velkého chána Ögedeje
připomínkou tak u nás patrně jen hlava na pozdně románské rotundě v Želkovicích na Bílinsku
mezitím pokračování konfliktu císaře Fridricha II. s papežem - Řehoř IX. však r.1241 zemřel,
poté hned i jeho nástupce a nový papež až

r.1243 - Inocenc IV.
r.1244 - vzájemný mír, ale pak začal znovu eskalovat konflikt
r.1245 - na koncilu v Lyonu Fridrich II. opět prohlášen kacířem a sesazen -

na proticísařské agitaci velký podíl dvojice nových círekvních řádů (tzv. žebravých - mendikantských) -
minorité a dominikáni

r.1246 - zvolen římský protikrál - durynský vévoda Jindřich Raspe - ale bez větší podpory

Václav I. - sledoval opět vlastní cíle - tlak na Fridricha Babenberského -
konečně se realizoval sňatek jeho neteře Gertrudy s Václavovým starším synem Vladislavem,
který se také stal moravským markrabětem
Fridrich Babenberský pak v Uhrách padl -
před Přemyslovci se otevřela možnost získat babenberské dědictví

r.1247 - leden - náhle zemřel markrabě Vladislav, místo něho mladší syn Přemysl Otakar

Václav I. tím zřejmě těžce psychicky zasažen -
přispěl k tomu možná také již předtím utrpěný úraz při lovu, při kterém ztratil oko -
dlouhé pobyty v ústraní na Berounce -
na hradech v loveckém revíru - Křivoklát/Burgelin, Týřov 1, * 2 a další
v zahraniční politice stále silnější inklinace k propapežské (guelfské) straně -
tuto orientaci sdílela část vysoké šlechty -
zejména v SZ Čechách (Hrabišici, Markvartici, Ronovci) -
dáno jejich příbuzenskými vztahy se šlechtou míšeňského Saska,
která sdílela stejné postoje
kořistění šlechty v hradských funkcích se král bránil tím,
že se obklopoval a do funkcí jmenoval své oblíbence - cizince, především německého původu -
byli na panovníkovi svou kariérou bezprostředně závislí -
Ojíř z Friedberka, Hervík, děčínský kastelán (de Theutonicis),
Kadold Orphanus/Sirotek na jižní Moravě, olomoucký biskup Bruno a další
část šlechty ale na ghibelinských (štaufských) pozicích -
zejména Vítkovci -
opět vyplývalo z jejich příbuzenských vazeb se šlechtou v rakouských zemích
odboj měl ale i své vnitřní příčiny -
vrcholil rozklad hradské soustavy a část šlechty, která se nedomohla většího pozemkového majetku
a byla závislá na příjmech z různých hradských úřadů - nespokojena se svým postavením -
představitelem této skupiny patrně Ctibor zv. Hlava
do čela odboje postaven dosud nezletilý (asi 14letý) Přemysl (Otakar II.) -
pečeť Přemysla Otakara II. jakožto mladšího krále
poprvé nové znamení země - dvouocasý lev
římský protikrál Jindřich Raspe zemřel,
novým zvolen Vilém Holandský

r.1248 - v létě odbojná skupina prohlásila Přemysla králem -

připojil se k ní i biskup Mikuláš -
podcenila ale akceschopnost Václava I. a jeho strany -
Boreš z Rýzmburka (Hrabišic), Havel z Lemberka a jeho bratr Jaroslav (Markvartici),
Častolov, Jindřich a Smil ze Žitavy (Ronovci), Ojíř z Friedberka atd.
četné posily z Míšeňska -
Erkenbert ze Starkenbergu, Ulrich z Kolditz, fojt Jindřich z Plavna, Jindřich z Gery a další
v září zemřela královna Kunhuta,
Přemyslova strana v ofenzivě do SZ Čech, ale poražena u Mostu Borešem z Rýzmburka

r.1249 - únor - Václav I. obsadil bez boje Žatec, pokus získat Prahu zatím ztroskotal -

postupně na stranu staršího krále přecházeli dosud váhající, ale i případy přebíhání -
biskup Mikuláš (asi i pod tlakem papežské podpory Václavovi)
léto - Václav I. v Litoměřicích - sněm -
odtud v srpnu - dobytí Starého Města pražského a obléhání Pražského hradu -
nakonec 15. srpna - Přemysl se otci poddal -
musel se vzdát titulu mladšího krále,
ponechán jako markrabě,
slíbena beztrestnost jeho stoupencům
září - Přemysl se svou družinou pozván na Týřov,
zde ale zajat a uvězněn - poté sice propuštěn zpět na Moravu,
ale obklopen Václavovými lidmi, kteří na něho měli dohlížet - Havel z Lemberka
propuštěn také Vítek z Hradce (Vítkovec),
ale exemplárně potrestáni další vůdci odboje -
Ctibor Hlava sťat, jeho syn Jaroš dokonce lámán kolem -
Josef Žemlička právě v nich vidí představitele oné nespokojené "úřednické" či beneficiární šlechty,
která tímto definitivně přestává působit jako nějaká politická síla
odměny pro Václavovy straníky -
Erkenbert ze Starkenbergu získal Ústí nad Labem,
Ojíř z Friedberka nejspíše právě teď Bílinu,
z domácích Boreš z Rýzmburka maršálkem a dokonce i komorníkem,
Smil z Lichtenburka - pražským purkrabím,
Havel z Lemberka - kastelánem Kladska atd.

r.1250 - Václav I. po vypětí předchozího období opět častěji vyhledává ústraní na Berounce -

aktivity ohledně rakouského babenberského dědictví přenechává spíše Přemyslovi -
Rakousy získal nejprve nový manžel Gertrudy Babenberské Heřman Badenský -
jeho smrt však otevřela otázku znovu
smrt císaře Fridricha II.,
jeho syn Konrád nucen táhnout do Itálie, aby tam bránil své dědictví -
v Rakousích sílící agotace pročeské strany - Kuenringové

r.1251 - Rakous se ujímá jménem otce markrabě Přemysl, aby se pojistil
r.1252 - žení se s padesátiletou Markétou Babenberskou,

sestrou někdejšího vévody Fridricha II. Bojovného a královnou vdovou (po Jindřichovi Štaufském)
o rakouské dědictví se uchází také uherský král Bela IV.
(Gertruda Babenberská se potřetí provdala za jeho příbuzného, haličského knížete Romana)

r.1253 - tuhé boje s Uhrami a jejich spojenci - Morava vypleněna Kumány

Přemysl však rakouské země (tj. Rakousy a Štýrsko) obhájil
a po slibu, že bude podporovat římského krále Viléma Holandského,
se mu dostává i papežského uznání
září - smrt Václava I. -
pohřben v pražském kostele sv. Františka - tedy v klášteře své sestry Anežky


územní rozsah českého státu - Čechy a Morava,
jako věno Kunhuty Štaufské měl Václav I. obdržet i Chebsko, ale k realizaci slibu nedošlo
na severozápadě za Krušnými horami Donínsko a Pirna
také Budyšínsko a Zhořelecko - tedy jádro Horní Lužice -
ovšem vzápětí Přemysl Otakar II. přenechal jako věno své sestry Boženy Otovi III. Braniborskému,
součástí českého státu Žitavsko
Kladsko
trvale přičleněno slezské Opavsko
nyní tedy nově Přemysl získal také rakouské a štýrské vévodství

správa země - moravské markrabství
doznívání a definitvní rozpad hradské správy -
přenáší se na královské hrady, případně i do královských měst
královské hrady - Zvíkov/Klingenberg, Křivoklát/Burgelin, Týřov, Most/Landeswarte

již ze jmen těchto hradů zřetelný rozvoj dvorské rytířské kultury
její recepce ze západoevropského, zejména říšského prostředí -
královna Kunhuta Štaufská a její doprovod -
včetně jeho frankofonních částí -
výmluvným příkladem Sibyla, později manželka Přibyslava z Křižanova
a matka dcer Zdislavy, Eufemie a Elišky -
provdaných za Markvartice Havla z Lemberka
(sv Zdislava - k ní cf. zejména Kalista, Zdeněk,Blahoslavená Zdislava z Lemberka,
Řím 1969, 2.vydání Praha 1991),
Bočka (z moravského rodu z Obřan, později z Kunštátu a v Čechách z Poděbrad)
a Ronovce Smila z Lichtenburka
cf. zejména Urban, Jan, Lichtenburkové, Praha 2003
o nich hlavně Cronica domus Sarensis (Kronika žďárského kláštera),
ed. J. Ludvíkovský, Brno 1964

minnesang - na dvoře Václava I. postupně proslulí básníci
Reinmar von Zweter, Sigeher, a Friedrich von Sonnenburg (Sunburg) -
autoři lyrických veršů -
všechna vyobrazení z rukopisu Codex Manesse z první čtvrtiny 14. století

Reinmar von Zweter (v českém překladu):
Narodil jsem se u Rýna,
rost v Rakousích, však Čechy vlast má jediná.
Žel kvůli králi spíš než kvůli zemi, ač je hezká.
Král, země - dobré obojí.
Jen jedno mrzí mě: mé verše obstojí,
až když je schválí král. Pak teprv zem též tleská.
Kdybych se v království snad Božím jednou ocit
a nebyl anděly dost ctěn, tu měl bych pocit,
že na mně páchána jest křivda veliká.
Co platen jest mi král? S ním vyhraji jen stěží,
kdyžtě jsem bez dámy a bez jezdců a věží,
když nemám sedláka, a natož koníka.

cf. Bok, Václav - Pokorný, Jindřich, Moravo, Čechy, radujte se!
(Němečtí a rakouští básníci v českých zemích za posledních Přemyslovců, Praha 1998

další z básníků Ulrich von Lichtenstein, působící hlavně v rakouských zemích,
byl dle výpovědi pramenů iniciátorem rytířských turnajů na našem území -
r.1227 ve Valticích zápasil se Siegfriedem Sirotkem,
r.1240 pak v Moravském Krumlově s jeho bratrem Kadoltem -
Siegfried a Kadolt Sirotkové (Orphani) -
rovněž rakouského původu, ale usedlí již na jižní Moravě
až Kronika takřečeného Dalimila spojuje uvedení rytířských turnajů do Čech
s oblíbencem krále Václava I. Ojířem z Friedberka

církevní fundace -
panovník a jeho rodina -
Horní Lužice - cisterciačky - Marienthal
sv. Anežka Česká a její působení -
Praha - Staré Město pražské - kostel sv. Františka a konvent - minorité a klarisky,
nový řád křižovníků s červenou hvězdou
(viz dále)

nové řády -
mendikanti - minorité, klarisky, dominikáni - působení ve městech
zde také městské farní kostely -
vymezení farních obvodů, patronátní práva - panovník, církevní instituce
špitály - rytířské řády -
johanité, němečtí rytíři, zejména křižovníci s červenou hvězdou

zakládání měst -
listina pro Kynšperk nad Ohří z r.1232 -
Václav I. udělil ženskému premonstrátskému konventu v Doksanech privilegium,
aby si zřídil a držel město v místě, jemuž se říká Kynšperk a toto město má mít všechna práva a svobody
jako mají jiná města království -
navzdory malému počtu pramenných dokladů do této doby se tím dosvědčuje,
že se již muselo jednat o rozšířený jev

transformace starších sídelních aglomerací - Praha -
Václav I. nechal někdy o. 1235 vybudovat
opevnění kolem Starého (či také Většího) Města pražského -
asi 1700 m, hradební zeď široká asi 2 m, odhadovaná výška až 10 m!,
po 60 m čtverhranné věže, příkop a parkán,
do hradby začleněny některé starší kostely - sv. Benedikta, sv. Martina ve zdi,
úsek podél břehu Vltavy opevněn až dodatečně a jednodušeji -
město tím na ploše 140 ha,
což i v evropském měřítku znamenalo město velké
opevnění vedeno z důvodů fortifikačních a stavebních co nejvýhodněji -
nerespektovalo ovšem starší osídlení -
vně zůstalo tzv. Mezihradí a Vyšehradská ulice, Újezd sv. Martina rozdělen, Opatovice, Nebovidy,
silná koncentrace osídlení táhnoucí se ke kostelu sv. Petra
(cf. nejnovější výsledky archeologického výzkumu při náměstí Republiky)
ze strany církevních institucí si Václav I. vysloužil výtku,
že při budování opevnění nerespektoval jejich imunity
a zatížil je částí nákladů (včetně povolání jejich poddaných na stavební práce) -
zároveň však konstatována panovníkova podpora budování nových řeholních domů -
z rytířských řádů templáři, cyriaci, němečtí rytíři a křižovníci s červenou hvězdou,
z mendikantských řádů - dominikáni, minorité
a dvojklášter minoritů a klarisek u sv. Františka - fundace Václavovy sestry Anežky,
magdalenitky
zahušťování obytné zástavby -
vedle sebe jednoduché zahloubené objekty s dřevohlinitými konstrukcemi
a zděné románské kvádříkové domy - cf. Husova ulice
některé z domů výstavné a s náročnou uměleckou výzdobou -
zbořený dům čp.102/I (dnes budova Magistrátu hlavního města Prahy) -
mezi okny postavy králů -
druhá čtvrtina 13. století - na hranici románského a časně gotického slohu
nakonec konsorcium podnikatelů - v čele magistr mince Eberhard -
dotvoření dotud neosídlené plochy na východní straně u hradeb -
tzv. Havelské město - výstavné věžové domy,
akcentaci prostoru Staroměstského náměstí dovršila stavba farního kostela sv. Mikuláše
rovněž volný prostor v SZ části Starého Města -
spojen s osobností sv. Anežky Přemyslovny -
ta r.1231 definitivně odmítla nabídky k sňatku (naposledy se o ni ucházeli římský král Jindřich,
který zapudil Markétu Babenberskou, a jeho otec Fridrich II.) -
Anežka ovlivněna ideály sv. Františka z Assisi (1182-1226) a jeho přítelkyně sv. Kláry -
r.1212 složila do rukou sv. Františka řeholní slib
k oběma osobnostem cf. nově
Jacques Le Goff, Svatý František z Assisi, Praha 2004
Marco Bartoli, Svatá Klára, Praha 2004
vliv na Anežku mělo i počínání její sestřenice sv. Alžběty Durynské
(dcera uherského krále Ondřeje, bratra Anežčiny matky, královny Konstancie) -
provdána za durynského lantkraběte Ludvíka,
po jeho smrti 1227 se rozhodla pro život ve službě chudým a nemocným -
r.1228 špitál v Marburgu, r.1231 zemřela
také Anežka se rozhodla založit ženský konvent a špitál - nejpozději r.1232
téhož roku zřízen v Praze u sv. Jakuba konvent minoritů -
patřil ale ke kompromisnímu umírněnému směru,
který se odchýlil od původních Františkových záměrů
pro Anežčin konvent již r.1233 nadání její matky, královny Konstancie -
příchod 5 sester řádu sv. Kláry z Itálie -
k nim se přidalo 7 sester z předních českých rodů a samotná Anežka
r.1234 - stála již první stavební etapa -
tj. dvojlodí kostela sv. Františka a východní křídlo klauzury s kapitulní síní,
refektářem a dormitářem v patře, jakož i špitálem
(v jižní části areálu) - uplatnění rané gotiky -
nejstarší gotické okno s kružbou v českých zemích -
kapitulní síň - portál, refektář
konvent vzal do ochrany král Václav I. i papež Řehoř IX.
Anežka jmenována abatyší, přijala řeholi sv. Františka, která ale nebyla schválená -
tím konflikt s minority od sv. Jakuba
provizorní řešení v propojení ženského konventu se špitálem a špitálním bratrstvem -
do r.1238 - donace bratra markraběte Přemysla pro špitál
korespondence se sv. Klárou
žádosti k papeži, aby schválil řeholi -
neúspěšné, ženský konvent se měl řídit benediktinskou řeholí
r.1237 povýšilo mužské bratrstvo sv. Františka na samostatný řád,
r.1238 - špitál se přesunul ke sv. Petru na Poříčí (
odešel odtamtud řád německých rytířů a přesunul se dovnitř hradeb města)
mezi 1238-1245 - dostavba klauzury ženského konventu - včetně ambitu,
chór chrámu sv. Františka, kaple P. Marie
a navazující oratoř sv. Anežky
kaple sv. Barbory - jako pohřební kaple - mimo klauzuru ženského konventu
konečně místo špitálu mužský konvent minoritů - radikálního směru -
v Praze tak mužské konventy obou orientací
r.1245 - Anežka sama vydala listinu
r.1248-1249 Anežka na straně bratra Václava I. -
její zásluhou stále výraznější propapežské postoje
r.1251 od papeže Inocence IV. odměněna darováním vzácných relikvií –

dřevo Kristova kříže a útržek z Kristova roucha
pořizování drahého liturgického náčiní a iluminovaných rukopisů -
tzv. Sedlecký antifonář - Anežčino vyobrazení (před r.1250)
po r.1250 - výstavba vrátnice a klášterní kuchyně
r.1252 - špitální řád sv. Františka se přesunul od sv. Petra na Poříčí k Juditinu mostu -
zároveň získání řádového odznaku s červenou hvězdou a křížem - křižovníci s červenou hvězdou
r.1253 - Inocenc IV. před smrtí sv. Kláry schválil jejímu konventu konečně řeholi sv. Františka,
patrně ji hned využila i Anežka (potvrzení papežem Alexandrem až k r.1260)
r.1253 - Václav I. pohřben v chóru kostela sv. Františka
(již před ním v r.1248 patrně královna Kunhuta Štaufská)
další výstavba v Anežském klášteře o generaci později - už ne cistercko-burgundská gotika, ale gotika klasické fáze -
chrám sv. Salvátora - po r.1265, interiér - hlavy králů a královen na vítězném oblouku,
v kapli P. Marie pak pohřební výklenek sv. Anežky (+1282) -
další její vyobrazení v Oseckém lekcionáři
cf. dvojice publikací, vyšlých v roce svatořečení -
Jaroslav Polc, Světice Anežka Přemyslovna, Praha 1989;
Helena Soukupová, Anežský klášter v Praze, Praha 1989

severozápadní Čechy -
po Litoměřicích institucionálními městy také Žatec, Kadaň?, Most, Ústí nad Labem -
rýsují se tedy základy sítě větších královských měst
z dalších Pirna, Kladsko, Hodonín, Hlubčice,
Stříbro, Jihlava - souvislost s rozmachem horního podnikání - zejména stříbrné rudy -
rozvoj brakteátových ražeb

Brno získalo r.1243 dvojici listin, které potvrzovaly městu jeho práva a rozsah samosprávy -
větší a menší privilegium Václava I. pro Brno
cf. Iura originalia civitatis Brunensis, ed. Miroslav Flodr, Brno 1993

ale i drobné protourbánní lokality -
poznané archeologicky -
panovnickým založením z nich zřejmě Staré Mýto -
se zástavbou zhloubenými objekty-zemnicemi podél hlavní komunikace -
pohled na zkoumanou plochu,
součástí lokace byl i farní kostel sv. Mikuláše

další z těchto založení -
církevní instituce -
Hradišťko (klášter Ostrov)
cf. Miroslav Richter, Hradišťko u Davle. Městečko ostrovského kláštera, Praha 1982
sídliště na soutoku Vltavy a Sázavy na ostrožně - pod ní na ostrově v řece klášter -
zástavba zahloubenými obytnými objekty - zemnicemi 1, * 2 -
rozloženy v pravidelných rozestupech (šířka parcel o. 10 m) okolo volného prostranství - náměstí,
šíje ostrožny opevněna valem a příkopem,
rozestavěná kamenná hradba přehradila jen část šíje - zbytek nebyl již nikdy dokončen
náhlý násilný zánik sídliště - objekty shořely, zůstal v nich veškerý inventář -
datace existence sídliště - druhá a třetí čtvrtina 13. století -
doložitelný mj. obchod (skládací kupecké vážky,
depot nového hornického nářadí - železných špičáků)
stříbrný prsten s opisem HVDRVNTALR -
patrná přítomnost kolonistů německého původu
o sídlišti se nedochovala žádná zmínka v písemných pramenech,
pouze zánik je spojitelný s Vyprávěním o zlých letech po smrti krále Přemysla Otakara II.,
kde se líčí, že bezprostředně po porážce na Moravském poli a smrti krále vypukla v Čechách anarchie,
došlo k loupeživým útokům na kláštery a jedním z nejhůře postižených byl právě klášter Ostrov

Kynšperk/Kolová (Doksany)
cf. Tomáš Velímský, Zur Problematik der Stadtgründung des 13.Jahrhunderts
in Kynšperk nad Ohří (Königsberg), Památky archeologické 83, 1992, s.105-148
původně hradiště na hranicích Sedlecka/Loketska a Chebska - již k r.1188,
protože v r.1232 ještě jeho areál nebyl volný,
městská lokace doksanského konventu realizována opodál (1,5 km na V) -
v rovněž chráněné poloze původně pravěkého hradiště -
opět provizorní zástavba zemnicemi 1, * 2
pokus o lokaci ale neúspěšný, Kynšperk pak zpět do držení panovníka -
za Václava II. realizována městská lokace již přímo v areálu někdejšího hradiště Kynšperk

Žďár nad Sázavou (místní cisterciácký klášter) -
šlechtické založení - Přibyslav z Křižanova s manželkou Sibylou
(po dohodě s Janem z Polné) a pak jeho zeť Boček (předek pozdějších pánů z Kunštátu a Poděbrad),
angažoval se i další zeť Smil z Lichtenburka
díky Kronice žďárského kláštera (sepsal Jindřich zvaný Řezbář v r.1300)
poměrně podrobné informace o založení a dějinách kláštera v letech 1252-1300
- konfrontace s archeologickými poznatky - po založení kláštera vzniklo trhové sídliště - forum,
které ale po 14 letech přeneseno blíže k brodu přes Sázavu, do polohy nynějšího historického jádra města

šlechta -
proces její emancipace výrazně pokročil -
zřetelná diferenciace -
základy vývoje vyšší šlechty -
v pramenech jako nobiles, barones, supani
ode dvora k nim proniká rytířská kultura -
tou poznamenána také vlna zakládání šlechtických hradů,
vesměs dostávajících módní německá jména -
podle rodových znamení:
Lemberk - 1241 Havel z Lemberka,
(Český) Šternberk - 1242 Zdislav ze Šternberka,
Rožmberk - tzv. Dolní hrad - 1250 Vok z Rožmberka,
patrně také hrabišický Rechenberk v Krušných horách,
za nynější zemskou hranicí,
ale i další hrady: Příběnice - 1243 - Vítek z Příběnic,
Rýzmburk 1, * 2 - 1250 Boreš II. z Rýzmburka,
velikost Rýzmburka ve srovnání s areálem započatého a nedokončeného hradu Dlouhá Loučka
na Moravskotřebovsku - i zde tedy Boreš zamýšlel stavbu hradu značné velikosti
Lichtenburk - 1251 - Smil z Lichtenburka,
1253 - (Český) Krumlov - Vítek - nejprve ze Sepekova, pak z Načerace,
posléze od 1253 z Krumlova,
hrad (v poloze Hrádek) budován již jako typ s obrannou bergfridovou věží v čele -
na nejohroženějším místě
dále třeba Volfštejn (bez pramenných dokladů,
ale stavebně historicky s velkou pravděpodobností)

cf. Klápště, Jan, Poznámky o sociálních souvislostech počátků šlechtických hradů v českých zemích,
Archeologické rozhledy 55, s.786-800
a zejména Týž, Proměna českých zemí ve středověku, Praha 2005

sebevědomí šlechty vedle predikátů po nově budovaných hradech také v pečetích -
přebírají rodová znamení -
pečeť Bavora ze Strakonic z r.1243
a soubor šlechtických pečetí podle Sedláčkova atlasu -
Sezema z Kostomlat z poděbradské větve Hroznatovců/Sezemovců,
Budiš z Náměště z rodu Benešoviců, Havel z Lemberka z rodu Markvarticů,
královský číšník Zbraslav (na pečeti ovšem v rozporu s textem listiny označen jako stolník!),
Bavor ze Strakonic,
Vítek starší z Klokot (zakladatel třeboňské větve Vítkovců)

rodová znamení také v Malostranské mostecké věži v Praze -
spojitost s dobytím Prahy v r.1249 během povstání mladšího krále Přemysla proti otci Václavovi I.
je tu vyryta řada rodových znamení,
detail - ze Strakonic?, z Poděbrad či z Choustníka? aj.,
na nejčestnějším místě hrabišický znak zkřížených hrábí - Boreš II. z Rýzmburka?

doklady šlechtických pohřbů - rodové nekropole
Hrabišici tak pohřbívali dle výpovědi písemných pramenů
v klášteře v Oseku -
kapitulní síň - vynikající ukázka nejranější cistercko-burgundské gotiky
ale komorník Bohuslav se nechal pohřbít v jiném z cisterciáckých klášterů -
Velehradě na Moravě -
jeho náhrobek s vyrytým mečem a rodovým znamením hrábí -
obdobně se zde dal pohřbít také Jindřich z Hradce! -
dosvědčuje to listina jeho potomka Jindřicha z Hradce z roku 1299 (RBM II, č.1830)

ve stále větší míře pokračuje budování šlechtických dominií -
kolonizace dosud neosídlených území,
využívání úřadů - z
ejména funkce hradských správců - Markvartici (Budyšín, Děčín, Mladá Boleslav),
Ronovci (opět Budyšín), Hrabišici (Bílina) atd. -
odtud jejich rozsáhlá panství v severních a SZ Čechách,
v jižních Čechách zejména působení Vítkovců

kolonisté z různých oblastí říše stále masivněji do českých zemí -
kolonizace dosud neosídlených či jen málo osídlených území -
příklad - Boreš II. z Rýzmburka a Moravskotřebovsko

zakládání měst - Hrabišici např. Duchcov, Vítkovci - Jindřichův Hradec atd.
na Moravě Benešov

církevní fundace
cisterciáci - Žďár nad Sázavou -
1253 - Přibyslav z Křižanova, jeho zeť Boček z Obřan a podíl i další zeť Smil z Lichtenburka

němečtí rytíři - komendy v Chomutově (Bedřich syn Načeratův), v Drobovicích (Jan z Polné),
Jindřichově Hradci (Jindřich z Hradce),
Miletíně (královský číšník Zbraslav) - jeho majetková držba

johanité - Český Dub (Havel z Lemberka) - komenda
cf. Edel, Tomáš, Příběh ztraceného kláštera blahoslavené Zdislavy, Praha 1993

křižovníci s červenou hvězdou - Most, Stříbro, Praha, Znojmo

podpora i městským mendikantům -
Přibyslav z Křižanova - minorité v Brně
Jablonné - Havel z Lemberka a jeho žena sv. Zdislava - dominikáni,
v Turnově - rovněž dominikáni a rovněž Markvartici -
model vývoje od raně feudálních sídel k vrcholně středověkému uspořádání s rezidenčními hrady a městem
(podle J. Klápště)
dominikáni také Praha, Litoměřice, Hradec Králové, Jihlava, Brno, Olomouc
minorité - Most, Litoměřice, Praha, Hradec Králové, Benešov, Kladsko, Brno, Znojmo, Opava

v architektuře a umění vůbec -
nástup nového gotického slohu, ale také doznívání slohu románského -
např. Vinec u Mladé Boleslavi - tribunový kostel,
stavby vpodstatě románské přežívají zejména v perifernějších oblastech -
Újezdec u Blatné

rozmach soukromé šlechtické pozemkové držby a držby církevních institucí,
osvobozené imunitami z kompetence hradských úřadů -
působnost těchto úřadů slábne -
nespokojenost části služebné šlechty, vázané dosud na příjmy a výnosy z hradské soustavy -
patrně vyvrcholila v povstání mladšího krále Přemysla proti otci

král Václav I. -
tlaku významných velmožských rodů,
které působení v hradské správě využívaly k rozšiřování vlastních dominií,
čelil jen nedůrazně -
obklopoval se šlechtici přišlými z ciziny, kteří byli svou kariérou na králi daleko více závislí -
díky Dalimilovi z nich znám zejména Ojíř z Friedberka (král mu přenechal Bílinu)
v Děčíně hradským správcem Hervík (de Theutonicis),
patrně v hrabišických službách v letech 1238-1240 bratři Hugo a Jareš z Waldenbergu,
na Moravě bratři Siegfried a Kadolt Sirotkové
silné angažmá saské (míšeňské) šlechty v letech 1248-1249 na straně Václava I. -
Erkenbert ze Starkenbergu odměněn dokonce darováním Ústí nad Labem

r.1253 v mnoha ohledech nebyl žádným předělem - plynulý přechod do druhé poloviny 13. století

Prameny:
Druhé pokračování Kosmovy kroniky, in: Pokračovatelé Kosmovi, ed. M. Bláhová - Z. Fiala, Praha 1974, s.75-251
Kronika tak řečeného Dalimila, ed. M. Bláhová, Praha 1977

Základní literatura:
Žemlička, Josef, Počátky Čech královských (1198-1253), Praha 2002
Vaníček, Vratislav, Velké dějiny zemí Koruny české, sv.II. 1197-1250, Praha - Litomyšl 2000
Žemlička, Josef, Přemysl Otakar I., Praha 1990
Klápště, Jan, Proměna českých zemí ve středověku, Praha 2005

Sommer, Petr – Třeštík, Dušan – Žemlička, Josef, Přemyslovci. Budování českého státu, Praha 2009

tlačítko zpět