Oslavy 950. výročí založení kapituly

Pouť v Bohosudově

V sobotu 21. dubna zahájil litoměřický biskup Mons. Pavel Posád 1. pouť vikariátů (teplického, lounského a krušnohorského) za účasti tří desítek kněží těchto vikariátů a více jak šesti set poutníků v basilice Panny Marie v Bohosudově v 10.00 hodin mší svatou oslavy 950. výročí od založení Kapituly sv. Štěpána v roce 1057 za knížete Spytihněva II.
Při mši provedl svou slavnou Missu Solemnis se symfonickým orchestrem a ústeckým sborem skladatel a dirigent pan Miloš Bok.
Poutní slavnosti tohoto typu budou v roce 2007 celkem 4 a vyvrcholí poutí celodiecézní, která se koná 9. června v 10:00 hodin v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích, kam již nyní diecézní biskup spolu s proboštem Kapituly Mons. Karlem Havelkou poutníky srdečně zvou.

Přepis poutní homilie pronesené v Bohosudově 21. dubna 2007 v 10.00 hodin
(redakčně upraveno)
Texty k liturgii: Mariánský misál, formulář č. 15

Vážení spolubratři v kněžské a jáhenské službě, milí bratři a sestry, milí přátelé. Je to veliký svátek - dnešní den. Je to první ze čtyř vikariátních poutí a my jsme zde ze tří vikariátů: teplického, krušnohorského a lounského. Shromažďujeme se zde, protože patříme k sobě, protože tvoříme jeden Boží lid, protože patříme do jedné místní církve - diecéze. Putujeme jedním směrem, k plnosti života, k věčnosti k setkání s Bohem, který je naším cílem. Se sv. Tomášem, nevěřícím, můžeme říci: "Můj Pán a můj Bůh".

Připutovali jsme sem, abychom v tomto nádherném mariánském chrámě, v této svatyni, která slaví 300 let od posvěcení - v loňském roce, abychom zde zažili něco mimořádného. Abychom se zvláštním způsobem dotýkali Boha, abychom se dotýkali Krista. Abychom se setkali tak jako ženy u hrobu, jako apoštolové a jako další a další, abychom i my patřili k těm, kteří se dotknou živého Krista.

Slavíme mariánskou mši svatou v době velikonoční a texty celé této liturgie, celé mše svaté, vyznačují se hloubkou a krásou. Ta dnešní mše, kterou prožíváme, je oslavou vzkříšeného Pána a radost z tohoto vzkříšení, zapaluje se zde. On vstal z mrtvých božskou mocí. A skrze vzkříšení, skrze prázdný hrob, v setkání se s Zmrtvýchvstalým naplnil se svět radostí, že také tento svět bude vzkříšen. Vzpomeňte si na slova dnešního prvního čtení: "Já Jan, viděl jsem nová nebesa, novou zemi... dřívější nebesa pominuly a viděl jsem svaté město, Jeruzalém, jak sestupuje od Boha... Bylo vystrojeno to město, jako nevěsta pro svého ženicha". Bratři a sestry to jsme my, to svaté město, ten Boží chrám, ten Boží rozměr - my, kteří jdeme za Kristem, my kteří jsme přijali pečeť svatého křtu - nevěsta okrášlená pro svého ženicha - a tato eucharistie, to je svatební událost, to je spojení s Kristem - naším Pánem a ženichem.

"...Uslyšel jsem mocný hlas. On Bůh bude jejich Bohem. On jim setře každou slzu z očí". Bratři a sestry občas pláčeme, tečou nám slzy a je to lidské; toto je normální, ale On přišel, aby nás potěšil. "On setře každou slzu." Kolik je toho na nás? Bolesti a utrpení. "Už nebude smrt, už nebude zármutek, nářek ani bolest." Už nebude, protože co dříve bylo, už pominulo. A tak Kristovo zmrtvýchvstání zaplavuje celý svět. Radost také zaplavuje rodící se církve. Kristovo zmrtvýchvstání je počátek života církve; potom samozřejmě o Letnicích při seslání Ducha Svatého. Ta původně ustrašená církev, byli ze strachu před židy zavřeni, zabarikádováni, žili v ghettu, tak jako to my často děláme, a oni se radovali, protože opět vidí svého Pána.

Ta radost zaplavuje také Pannu Marii. Bůh jí vzkříšením svého Syna zaplavuje nevýslovnou radostí. Církev touto eucharistií, kterou slavíme pozdravuje Pannu Marii. Raduj se a plesej Panno Maria, tvůj Syn slavně vstal z hrobu, raduj se matko světla. Ježíš - vítěz, slunce spravedlnosti, nad temnotami hrobu zazářil celému světu. Buď pozdravena Panno Maria. Tys pod křížem trpěla se Synem a nyní tě naplnila jásavá radost. Proto ten zpěv, proto ten orchestr, proto ten nádherný sbor, proto ty naše zpěvy. Raduj se, raduj se matko církvi zalitá tak oslnivou září božského světla vyzařující z Kristova vzkříšení. To je skutečná radost, opravdová. Panna Maria s vírou počala svého Syna a s vírou očekávala jeho nové narození, to je vzkříšení. Tak jako ho přijímala v okamžiku když k ní přišel archanděl Gabriel, tak jak teď, když vstal Kristus z hrobu. A tato Mariina víra je, bratři a sestry, příkladem pro nás. Pro její učedníky - učedníky jejího Syna, pro všechny ty, kteří vyznávají, že Kristus se stal v lůně Panny Marie člověkem a potom pohřbený v lůně země, vstal k novému životu. To je radost, jásavá radost dnešního dne.

A bratři a sestry ještě poslední myšlenku, která se bude týkat něčeho podstatně velikonočního, to je událost křtu. My o velikonocích slavíme Kristovu smrt a Kristovo zmrtvýchvstání, a právě náš křest, jak říká sv. Pavel, je velikonoční událost - my jsme s Kristem pohřbeni, abychom s Kristem povstali k novému životu. My všichni jak jsme tady a ještě mnozí další, máme ten dar křtu - křest je vítězstvím světla na mocí tmy. Křest - náš křest, můj křest je vyvázání z odloučení od Boha. Už nejsem od něho odloučen, jsem s ním sjednocen, spojen. Křest mě osvobozuje od neposlušnosti a svévole, od vyhnanství a nesvobody. Ten kdo je pokřtěn, ten přijal Ducha, který v nás volá: "Abba, Otče!". Už nejsme vyhnanci a cizince, ale jsme děti, které chápou, že křest nás osvobozuje od toho vyhnanství. Uzdravuje nás z rány, kterou je hluboký a niterný pocit ze ztráty Boha. To je nejhlubší bolest, kterou mohu zakoušet, když nemám Boha, když nemám Otce, když nemám rodinu. Proto je dnes takový tragický rozvrat rodiny, protože je odpad od Boha, od Otce. Tam kde je Bůh, tam je otec, tam se spontánně tvoří rodina, farnost, diecéze a také církev v malém - to je ta naše domácí rodina. Křest uzdravuje právě tuto ránu - ztrátu Boha, ztrátu Otce. Křest nás uschopňuje se cítit v domě Otcově. Křest naplňuje nejhlubší touhy člověka, po čem jenom můžeme toužit, co jenom chtít, to všechno nám dává křest. Křest nás vede zpět, do té milující a šťastné závislosti - my tomu říkáme: "do svobody Božích dětí". Svoboda Božích dětí není to, že si dělám co chci, ale že dělám to, co chce můj Otec - jak to řekl Pán. Svoboda Božích dětí!

Křest, který jsme obnovili právě teď o Velikonocích, znamená - bratři a sestry, uzdravení a posvěcení nejenom v duchovním smyslu. Křest nám dává účast na fyzické smrti i na tělesném vzkříšení. Abychom byli, jako Kristus byl vzkříšen ze smrti mocí Otce, tak abychom my vstoupili na cestu nového života.

My, sestry a bratři, a to už je poslední opravdu závěr, my si docela málo vážíme svého křtu. Jeden teolog - Marsh se jmenuje napsal knížku, která se jmenuje: "Uzdravení skrze svátosti" a tam vzpomíná na to, jak byl jednou v Číně a přišel k umírajícímu člověku a ti okolo stojící lidé prosili: "Otče pokřtěte ho!", ale on říkal, že potřebuje spolupráci. Oni: "on vždycky toužil být křesťanem" a tak ho pokřtil; a ten člověk procitl a byl vzkříšen. Umíral a dostal život. Ten otec Marsh říká: "Tehdy jsem si uvědomil jaká síla je skryta ve křtu". Bratři a sestry to je také síla té naší dnešní pouti. Abychom se stali křesťany nejenom podle jména, ale podle skutečnosti a pravdy. Abychom byli hrdí na ten svůj křest, na ten svůj nový život, abychom byli nositeli naděje, aby se kolem nás konverze jenom hemžily. Abychom skutečně vydávali svědectví Kristu, jako to dělali apoštolové v prvních dnech po Zmrtvýchvstání. A když je vzali do velerady a zatracovali je, a bičovali je, o Kristu mluvili. Abychom také my měli Krista jako největší dar a život, který nám dal, aby byl naší nadějí, naším světlem, naší radostí. "Radostí budu jásat v Bohu. Má duše zaplesá v mém Hospodinu, neboť mě oblékl do své lásky, on mě oblékl rouchem spásy. "Zahalil mě šatem spravedlnosti, oslovil mě jako nevěstu." "Budeš nádhernou korunou v Hospodinově ruce, budeš královskou čelenkou v dlani svého Boha", říká...

Bratři a sestry, ať nejenom tato dnešní slavná eucharistie, ale každý další den je naplněn naším zpěvem, naší vírou, naší radostí, naší nadějí.

Poděkování na závěr bohoslužby

P. Jan Kozár, kanovník kapituly sv. Štěpána: "...musím vám poděkovat, že jste byli trpěliví a vnímali tu dlouhou hudbu. Neříkám, že je to něco těžkého, při hudbě se sedí, ale děkuji vám, za toto dílo u nás na severu a také děkuji panu biskupovi, že dovolil, aby dnes, v této bazilice, tato hudba zněla..."

Mons. Pavel Posád, biskup litoměřický: "...abychom strávili tento den ve veliké oslavě a k užitku pro spásu našich duší, přijměte závěrečné požehnání...""

Fotogalerie

©2006 BISKUPSTVÍ LITOMĚŘICKÉ