Oslavy 950. výročí založení kapituly

Počátky Litoměřické kapituly

Asi r. 1057, za papeže Štěpána IX., založil kníže Spytihněv II. ve významném kastelánském hradě Litoměřicích kapitulu při kostele sv. Štěpána a kapitulu bohatě obdaroval. Kapitula vznikla ve východní části hradiště rozkládajícího se na dnešním Dómském pahorku. Jedna ze vsí, které kapitula dostala od Spytihněva, se nazývala Popovo – vlastně „kněžský majetek“ – při starodávném, později u nás neužívaném, slovanském označení kněze „pop.“ Pro litoměřickou kapitulu je označen jako prvý probošt v 11. století Lanc, původem Sas. Kosmas ho uvádí jako velmi učeného muže. Mezi litoměřickými probošty byl významnou osobností Ondřej z Doubravice, doktor decretorum, který se stal r. 1091 biskupem olomouckým, připomínají se tu pak mj. Letoslav, zakladatel kostela Na Zderaze, Beneda, Sebastian, Hroznata, Domicilian, významnou osobností byl probošt Martin (asi do r. 1180), s funkcemi v Praze, královský notář, johanita, cestoval do Palestiny, vedl královské poselstvo do Cařihradu, dále Dobromír, Radosta a Burchardus (zřejmě Němec) na začátku 13. století.

Ke kapitule náležel kostel sv. Štěpána, původně raně románský, později značně goticky přestavěný (stál na místě dnešní katedrály). Poprvé je zmíněn v souvislosti se založením litoměřické kapituly cca r. 1057, kdy je jasně řečeno, že byl zasvěcen sv. Štěpánu-provomučedníkovi a postavil jej kníže Spytihněv II. (vládl 1055-1061). S ohledem na znění aktového záznamu je jisté, že kostel byl dostavěn a vysvěcen. To znamená, že kníže měl vybudovat tuto sakrální stavbu za dva až tři roky, což je úctyhodné. Nemůžeme ovšem vyloučit, že základy této nové svatyně byly položeny již Spytihněnovým otcem Břetislavem I. O stavebním typu kostela nám dává povědomost až redakce C tzv. zakládací listiny kapituly litoměřické, která byla v konečném znění sepsána počátkem 14. století. Zde se hovoří o tom, že kníže Spytihněv založil „baziliku svatého prvomučedníka Štěpána a Všech svatých v Litoměřicích.“ V otázce zasvěcení se souhrnně opakuje formulace z počátku textu A, že kostel byl zasvěcen ve jménu Krista, P. Marie, sv. Štěpána-prvomučedníka a jiných svatých.

Kapituly mívaly pravidelně od svého vzniku ve své organizaci nějakou formu školy a je nepochybné, že i v Litoměřicích od 11. století existovala taková instituce. Kapitula, její škola, předpokládaný větší počet kostelů se svými duchovními měly nepochybně v důsledku vytvoření určité vrstvy vzdělaného, tj. gramotného obyvatelstva. U církevních institucí se vytvářel zájem o písemné zachycení právního stavu, jak dokládají texty A i B tzv. zakládací listiny kapituly. Zvláště zajímavá v okruhu kapituly je snaha o psaní textu listiny v české řeči, která se projevila ve dvou větách na konci textu A, psaných v přípisku počátkem 13. století.

Text A zakládací listiny kapituly litoměřické dokládá majetkové vybavení této církevní instituce panovníkem kolem r. 1057 (v přípiscích později i některými jinými osobami). Znamená to, že tyto údaje ukazují situaci zeměpanského majetku a jeho závislých lidí před touto dobou. Panovník daroval kapitule 14 a 6 vesnic, zdá se, že oněch 6 je vyděleno z celkového počtu 14. Pokud lze ony vsi lokalizovat, byly rozloženy většinou na Litoměřicku. Z nich se dají určit v okolí Litoměřic Křešice, Perná (či Brná, zaniklá, zbylo jen pomístní jméno východně od Litoměřic), Popovo, Zásada (předměstí Litoměřic), Třebešice (zaniklá ves?), Řepčice (asi Horní), Týnec (Starý Týn), Malšov (Malečov), Březí, snad i Ptačice (neznámé polohy), později Bohušovice.

Darované vsi byly dvojího typu – jedny osazené hospodáři („hospites“) a vsi se sloužícími a oráči („servientes ac aratores“). Je nasnadě vysvětlení, že u šesti vsí (patrně bližších) šlo o formu poddanských povinností ve službách, případně robotách, kdežto u ostatních vsí, které v 11. století ke kapitule patřily, šlo o povinnosti ve formě naturálních platů. Vesměs se však jednalo o vsi na území od starodávna osídleném (až na Malečov a Březí), zřejmě vnitřní kolonizace Českého středohoří probíhala již od 11. století, ale litoměřická kapitula tu velký podíl neměla.

Kapitula dostala též dvanáct zemědělců náležejících k hradu Litoměřice (a též tolik k Bílině). Šlo nepochybně o poddané lidi ze samotného hradiště nebo některé podhradské osady. Jinak by jen jména bez uvedení přesnějšího místa neměla smysl. U Litoměřic se dovídáme též konkrétní jména: Gosten, Idzenik, Otaša, Maur, Malý, Dobrák s bratem Boženem, Bič, Sud, jsou to nejstarší jména poddaných – obyvatel litoměřické sídelní aglomerace.

Panovník měl v Litoměřicích rozsáhlý dvůr ve smyslu střediska zemědělství – nejen správního střediska panství, protože kapitula dostala velké množství hospodářských zvířat, zvláště koní – a to 100 klisen, 100 ovcí, 30 krav, 70 sviní a k tomu příslušné pastviny. Důležité byly i vinice, které kapitula obdržela dvě i s vinaři, kolik jich potřebovala k jejich obdělávání. Kapitula dostala i poddané, kteří byli povinni odevzdávat ze zahrad med.

Ve 12. století došlo v majetku kapituly ke změnám, které jsou zachyceny v textu B a lze je přibližně datovat druhou polovinou století. V té době měla již kapitula četné dílčí majetky – jednotlivé poddané ve vesnicích, zřejmě zbožná darování různých osob, jak je již nacházíme v přípiscích k textu A. Kapitula měla poddané ve vsích Pokratice, Žitenice, na Božce (východně od Litoměřic), Třeboutice, Trnovany, Nučnice (či Nučničky), Lukov, Kopisty (České), Radouň, Úštěk (?), Stranné, Píšťany (?), Žernoseky (Velké), Libochovany, Zálezly (Dolní), Prosmyky, Tlučeň (?), na Vlkoníně (?), Lukavec, Dlažkovice, Chotěšov, Brňany, Ústí n.L., dále polovinu vsí Kostelec (Bílý), Konojedy, Třebín (či Brusov?), Doubravice (na Úštěcku), Kopisty (Německé) a řadu poddaných rozptýlených v jiných krajích. Dále získala kapitula újezd Čáslav (u Děčína), poddané v Podsedicích, Ploskovicích, Dolánkách, v Jištěrpech, něco v Bohušovicích a Podviní. Nabyla též lesní Újezd a pole u Litoměřic (souvisí zřejmě s názvem Újezd západně od Litoměřic).

Převzato z Dějin města Litoměřic (Litoměřice 1997).

 

Tzv. zakládací listina kapituly sv. Štěpána v Litoměřicích (1057)

(originál, pergamen, 40,2 x 23,3 cm, bez pliky, lat., pečeť
(pozdější falzum, přivěšená na koženém proužku)
Státní oblastní archiv v Litoměřicích, Kapitula Litoměřice, sign. R2.

Záznam o založení a nadání kolegiátní kapituly sv. Štěpána knížetem Spytihněvem II. pochází pravděpodobně z roku 1057. Nejedná se o listinu v pravém slova smyslu, ale o neověřený akt, který si sepsala kapitula pro svou paměť. Na pergamenu psaný text obsahuje i mladší přípisky z konce 12. a počátku 13. století, zachycující rozmnožení kapitulního majetku. Na zadní straně najdeme i první dvě česky psané věty z počátku 13. století o darování pozemků a poddaných kapitule.

©2006 BISKUPSTVÍ LITOMĚŘICKÉ